Byla to větší zábava, být introvertem, když jste všichni nezírali do telefonů, netrpěli jste nutkavou potřebou sdělit celému světu, co jste měli zrovna k jídlu, a když jsem nebyl zaměstnáním a dětmi přinucen ke každodenním konverzacím prostým záměrných absurdit.
Dělám to už dlouho. Dělám to už jenom ze setrvačnosti. Pokud to někdy mělo nějakou myšlenku (v plurál jsem nikdy ani nedoufal), ta už je dávno pryč. Pravděpodobně jsem si toho dosud nevšiml. Navíc, bylo by mi líto toho nechat, když už to dělám tak hrozně dlouho.
