Každý rok je to stejné. Přes zimu vytvoříme ambiciózní plány týkající se prací na zahrádce, abychom potom byli nuceni všechno osekat na absolutní minimum a i s tím měli problém. Zpočátku jsem myslel, že jsme prostě jen líní. Potom mne napadlo, jestli náhodou nemáme jen smůlu. Teď si nejsem jistý. Možná vhodná kombinace?
Když nevíš, do čeho jdeš, jdi rychle
Jednou za čas máme předstírat, že neexistuje nic jako práce v korporátu. Že je to především radost. Možná dokonce i životní styl. Mám podezření, že někteří to nepředstírají, ale bojím se vlastní zvědavosti. Pokud by se to prokázalo, bylo by to děsivé. Nicméně my všichni (nebo snad aspoň většina z nás) víme, že bez trochy přetvářky se neobejdeme. Většinou se stačí přemáhat jednou za čtvrt roku. A ten čas právě nastal.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)