Nevidím. Absolutně nic nevidím.
Čím to bude? Neptejte se, prostě se smiřte s faktem, že mé oči nepracují.
Abych si absenci zraku
vynahradil, představuji si svět. Dělám, že ho nevidím myslí, ale očima.
Hele, sedím v čajovně, přede
mnou konvička EARL GREY, šálek, miska s cukrem a mléko. Jsem sám, obklopen
mlhou z dýmku, která je po mé pravici.
Nic neznamenám, nic nemusím,
nikam necestuji. Mám všeho dostatek. Jenom tak sedím, kouřím a píšu do bločku.
Pohádka.
A proto vím, že za chvíli otevřu
oči, pozvdechem pozdravím realitu, nechám si rozplynout dokonalý sen a
nainstaluji svůj krk pod gilotinu vzdělání. Horor.
Jaká dokonalá změna žánru! Sám
bych to nevymyslel líp. Hm... No, když se nad tím tak zamyslím, já to vlastně
opravdu stvořil! Aspoň tomu budu příštích deset vteřin věřit. Krásný čas plný
naivních snů....
Čtvrtek. Čtvrtek! ČTVRTEK!
Aneb definitivní návrat do
reality. Zřejmě bude pršet. Ach jo... Dnes nemám svůj den.
R (realita)
-Čtvrtééééééééééééééééééééééééééééééééééééék!
J (já..) -Ticho!
R -No tak...
J -Dej mi pokoj!
R -Ok.
Aspoň něco se mi povedlo.