Úterý I


Příští úterý začíná příprava na státnice v 15:00 místo v půl čtvrté.

Za chvíli mne zaplaví vlna nadšení, která mé tělo spláchne... Nejspíše pod lavici... Jestli se utopím nebo ne, záleží na míře ironie. Každopádně už se těším a... Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á Á...............

Nic. Pouhá síla představivosti. Stydím se a zvedám své tělo ze země. Šum ve třídě znásobí počet zvědavých pohledů na v pravdě nepříjemné číslo. No, aspoň jsem si splnil přání, říkám si v duchu a dělám, že neexistuji, což mi nikdo nevěří.

"Hele, mrkev!" křiknu a ukážu ke dveřím ve snaze odpoutat od sebe pozornost.

Marně, neboť jsme spoutáni všeobecnou touhou a zvědavostí. Rezignovaně se posadím. Teprve čas napraví, co jsem zpackal. A nebude to zadarmo. Zaplatím svou trpělivostí. Snad si nebudu muset vzít úvěr, protože nevím, jak jej zaúčtovat – na téčka, jistě, je to mé osudové písmenko... Ale mám jenom dvě a nechci si je vyplýtvat na takové blbosti...