Jak daleko musí člověk zajít,
aby se unavil a ztratil směr?
Kam ukazuje mrkev?
Je to správná cesta nebo jenom
sen?
Vítejte do světa pátků. Celý rok
zde voní předzvěst víkendu, dlouhého a nutného mrhání časem. Je to tak krásné!!
Stačí přežít poslední hodiny ve školní lavici, na ní, pod ní (záleží na vaší
představivosti a na pozornosti kantorů) a pak...
-Přepadl mne.
-Kdo?
-Víkend.
-Ó můj bože! Kde???
-Když jsem šla ze školy.
-Děvče nešťastné, co teď budeš
dělat???!
-A měla bych něco dělat?
-Vždyť tě přepadl... Víkend!
-No a?
-Jak "no a?“??????! To je
vážné!
-Ano.
-Tak se tak tvař!
-Proč?
-Vždyť-
-Ale jaký má smysl tvářit se
zničeně, vystrašeně, když...
-Když?
-Když to bylo tak krásné!
Předpokládejme, že jí ten pocit
vydrží co nejdéle a že se s ní Bohumil Víkend ožení.
Přeji co nejlépe ztracený čas
vám všem.
Mrkev s vámi, džus se mnou.
Strouhej.