Jsou
dny šťastné, kdy mám chuť létat a všechno se mi zdá být úžasné. Pak jsou dny smutné.
To na mne padne poznání. A já vím, svět není pěkné místo na život, natož tak
pro smrt. Realita se mnou ráda hraje šipky. Není v mých silách ji porazit. Kdo
kdy viděl, že by vyhrál terč? Co tedy zbývá? Těšit se na třetí typ dnů. Jejich
délka se nepočítá na hodiny, existují ve vteřinách. Jsou to okamžiky, kdy se
celý svět za staví. A já si mohu odpočinout od žití, zapomenout na vše, a
tvářit se jako po velmi silné droze. Když to celé skončí a já se vyčerpaně
posadím na nově koupenou starou židli, zavřu oči a zamyslím se.
Pro
chvíle absolutního štěstí i pro ty zadumané, pro okamžiky plné nesmyslných
slibů a slibovaných nesmyslů, pro promile z šance na tebe, existuji, dýchám,
píšu. Jenom pro to.