Jednoho
krásného dne bude svítit slunce zadarmo a my si toho nevšimneme. Pozvedněte teď
své kartáčky k ústům a vzdejte hold této šanci na opálení gratis. Pochválena
budiž pasta, jejíž reklama nás tak baví.
Ale
teď vážně…. Bléééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééécha.
Hop.
Klídek.
Všechno se spraví. A i když ne, můžeme prostírat předstírání… Bože… Ne, nebojte
se, není to nakažlivé… KAŠLI KAŠLI.
Tak,
abych uvedl věci na pravou míru, do levého jízdního pruhu, píšu povídku. Ano,
tu, o níž jsem se nedávno zmiňoval. Přišel čas na čaj a na psaní. Tak se
snažím… A proto budu dnes výjimečně stručný a blbý.
ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
Asi
takhle. A teď… Copak bych vám mohl hodit, abyste mi dali zase na den pokoj? S
výhledem na moře… V Brightonu… Hm? Tak ne...
No…
Tedy… Protože mám prázdniny, budu na vás extrémně hodný.
Konec.
Tak
ne… Jsem holt hrozný prevít…
Nebo
jo? Ale co? Necháme toho a přehodíme nohu přes kleště… Těmi se pak praštíme do
hlavy a pozdravíme nastrouhanou cibuli, co se tak dlouho hádala s česnekem, až…
To česnek nevydržel a zlostí rozdupal vysmažený krajíc chleba…