Jsou
věci neomluvitelné, které se nám jenom těžce dají zahrát do kouta. Vy víte, kam
tím mířím, že ano? Chtěl bych se pokusit ospravedlnit své… Ehm… Pochybení při
psaní příspěvků do blogu. Z části se mohu vymluvit na potíže s připojením na
internet, ale přesto i tak podstatný díl viny nesu já sám. Jsem připraven nést
zodpovědnost. Třeba i deset kilometrů. Proto jsem se rozhodnul nepatrně upravit
obsah těchto internetových stránek. Rubrika "Denní dávka mrkvového
džusu" se přejmenuje na "Občasné úvahy o všemožných věcech
abstraktních i konkrétních psané za účelem pobavení toho mála čtenářů, kteří se
odváží sem zabloudit, a navíc něco číst." Pasáž "Minipovídky"
bude zrušena pro nadbytečnost. A konečně část "Následuj mrkev"
pozměním na "Význam víry pro rozvoj české kinematografie, aneb Bůh je
Spielberg, nikoliv naopak."
No a
teď chvilku vážně… Jsem se po relativně menší pauze vrátil. Máte radost, co? No
jasně, já vím. Ale budu se moc snažit, aby se mi nic podobného nestalo znovu –
opravdu. Milí čtenáři, ani si nedovedete představit, jak těžké je skoro deset
dní téměř nic nepsat – hlavně žádnou povídku. Chtěl jsem vás denně zásobovat,
ale zatím-
-Kecáš.
-Nekecám.
-No
jasně.
-Nevěřím.
-Ne?
-Vždyť
jsem to řekl.
-Díky.
-Není
zač.
-Jo,
super. Víš, chtěl jsem říct, že-
-Jsi
to nehorázně flákal.
-Ale
ne schválně!
-Jasně.
-Hele…
-Co?
-Skoro
nic. Jenom…
-Povídej.
-Já se
rozepíšu.
-Slibuješ?
-Ano,
slibuji.
-To je
ovšem chyba.
-Proč?
-Nikdy
nic neslibuj.
-Ale-
-Ne,
prostě neslibuj. Co když zítra umřeš?
-Do
zítřka se toho dá napsat spousta…
-A
pak?
-No…
Nechám
sám sebe přemýšlet a rozloučím se s vámi. Jak doufám – na den. Uvidíme. AU! AU!
Ehm… Symbolicky řečeno.
P.S.
Mám po maturitní slohovce, takže se těšte na nový příběh a krom toho – už nemám
ortézu…!!! Jste připraveni na povídkový nářez? :P