Čtvrtý díl
MARK -Tak já
jsem hodil jedničku a osmnáctku.
HONZA -Vypadá to
na dobrý začátek.
MARK -To ano.
HONZA -Co máš
napsáno na té kartičce?
MARK -Jste osoba
naprosto znechucená vlastní neexistencí.
HONZA -To je
deset bodů a šest mincí.
MARK -Opravdu
dobrý začátek.
HONZA -Teď já.
Hm… Devět a nula.
MARK -Málem jsi
skončil na černém puntíku.
HONZA -Ale to by
nevadilo, v prvním kole se to nepočítá.
MARK -Aha.
Bostonská pravidla.
HONZA -Přesně
tak.
MARK -Omlouvám
se.
HONZA -V pořádku.
Nikdy jste pořádně nikoho nemiloval. Takže osmnáct bodů a dvě mince.
MARK -Mimochodem,
jak se má Lenka?
HONZA -Snad
dobře.
MARK -Snad?
HONZA -Ničím si
nejste jistý. Pět bodů, bez mincí. A bonusová kartička rozjetého šáši navíc.
MARK -Nechceš
mne zablokovat už v druhém kole, že ne?
HONZA -Pokusím se
o to.
MARK -Pět a
dvanáct. Vlastně jsem na tom byl kdysi jako ty.
HONZA -Ano?
MARK -Jste
ztracený. Jedno kolo čekám.
HONZA -Myslíš to
nějak konkrétně? Osm a šest.
MARK -Ano i ne.
HONZA -Roztržen
neschopností rozhodnout se, ztrácíte dva body. Chjo.
***
DAVID -Co tady
děláš?
PETR -Přišel
jsem na návštěvu.
DAVID -Zrovna
obědvám.
PETR -To je
náhoda.
DAVID -Je
dvanáct hodin.
PETR -A další
náhoda. Co máš dobrého?
DAVID -Palačinky.
PETR -Tak se
na ně mrknem…. No… Nemáš kečup?
DAVID -Kečup? Na
co?
PETR -Na ty
palačinky.
DAVID -Cože?
Kečup a palačinky? Dohromady?
PETR -No ano.
Takhle to vždycky dělala Eliška. Když je něco nejedlé, přidej kečup. Když je
něco odporné, budeš potřebovat víc kečupu. Říkala.
DAVID -Tak díky.
PETR -Není
zač. Chceš si to zapsat?
DAVID -Ne. Hele,
to už máš zase jinou holku? Já myslel, že ti to s Ivanou vydrží dýl jak týden.
PETR -Vždyť
ano. Eliška je minulost.
DAVID -Hádám, že
ne moc stará.
PETR -Eliška
ne, ta minulost ano.
DAVID -Jak
dlouho?
PETR -Tak
měsíc.
***
HONZA -Kde je ta
Lenka?
MARK -Nečekaně
přivřené prsty v peřinách. Mínus deset bodů a tři mince.
HONZA -Už by
měla být doma.
MARK -Vážně bys
chtěl, aby mne tady potkala?
HONZA -Proč ne?
MARK -No,
protože jsme se nerozešli zrovna v dobrém.
HONZA -Ale říkal
jsi…
MARK -Ano, S
bývalou láskou jste se rozloučil důstojně jenomže to jsem četl kartu.
HONZA -A málem
díky tomu vyhrál.
MARK -Přesně
tak.
HONZA -Takže jak
vlastně…
MARK -Dost zle.
Promiň, ale podrobnosti si odnesu do hrobu, což, jestli by mne tady Lenka
viděla, by znamenalo ještě dneska.
HONZA -Stejně je
divné, že tu ještě není. Měli jsme dneska slavit výročí.
MARK -Život je
celý nějaký divný.
HONZA -To ano.
Hele, co kdybychom přestali hrát tu pitomou hru a ty mi řekl, co máš na srdci a
šel domů?
MARK -Začínáš
být netrpělivý. Ale to je v pořádku. Odpovím ti: Šelest.
HONZA -Cože?
MARK -Tím se
netrap. Musím ti říct něco extrémně důležitého. Něco, díky čemu tady teď sedím
jako Lenčin bývalý a radím ti, abys neudělal něco, co teď já.
HONZA -Neboj, já
nikomu radit nebudu.
MARK -Fajn. Tak
poslouchej.
***
DAVID -Co to
děláš?
PETR -Jím
tvůj časopis.
DAVID -Proč?
PETR -Víš,
cokoliv je lepší, než palačinky.
DAVID -Běž s
tím někam.
PETR -Na
záchod? Nejsou náhodou dvě hodiny odpoledne?
DAVID -Ne.
Musíš mi to připomínat?
PETR -Ano.
Protože, víš, je mi to záhadou. Proč zrovna ve dvě?
DAVID
-Připomíná mi to můj jediný sexuální zážitek s osobou opačného pohlaví.
PETR -Vážně?
A kolik jsi jich měl s osobami stejného pohlaví?
DAVID -Já si
nedělám srandu.
PETR -Já taky
ne. Hele a mě bys nechtěl?
DAVID -Ne. Ani
s kečupem.
PETR -To je
škoda. Já tebe ano…
DAVID -Co…
PETR -Nezvoní
někdo?
HONZA -Ahoj.
DAVID -Honzo,
nazdar.
HONZA -Řekla
ano.
***
PETR -Co?
DAVID -Cože?
PETR -Říkal
jsi něco?
DAVID -Ne. Já…
Zase jsem to udělal?
PETR -Ano,
zaspal jsi. Nechápu proč. Vždyť Ordinace je tak zajímavý seriál.
DAVID -Měl jsem
opravdu moc divný sen.
PETR -Poslyš,
co kdybys zítra udělal k obědu palačinky?
DAVID -Nikdy!
PETR -No tak
fajn.
***
LENKA -Ahoj,
promiň, že jdu pozdě.
HONZA -V pohodě.
Jak ses měla?
LENKA -Nic moc. A
ty?
HONZA -Taky tak.
LENKA -Ty jsi
hrál?
HONZA -Ano, tak
trošku jsem trénoval.
LENKA -S kým?
HONZA -Sám.
LENKA -Aha. No,
víš, mám pro tebe novinku.
HONZA -Jakou?
LENKA -Už jsem
znám odpověď na tvou otázku.
HONZA -Já jsem ti
nějakou položil?
LENKA -No víš, tu
o tom manželství a takových věcech.
HONZA -A?
LENKA -Nech se
překvapit, řeknu ti to později.