První
díl druhé série. Pokud čekáte nové postavy…
DAVID -Haló?
PETR -To jsem
já.
DAVID -To jsi
ty?
PETR -Já.
DAVID -Jo, ty…
Ahoj.
PETR -Trošku
nadšení, ne?
DAVID -Ne.
PETR -Jsem na
cestě k tobě.
DAVID -Nejsem
doma.
PETR -Ale jsi.
Svítí se ti v okně.
DAVID -Asi jsem
zapomněl zhasnout.
PETR -Aha… A
zhasnul jsi teď?
DAVID -No, víš…
PETR -Za
chvilku jsem tam.
***
PETR -Ahoj.
DAVID -Ahoj.
PETR -To
nadšení sis mohl nacvičit, ne?
DAVID -Co tady
děláš?
PETR -Stojím a
čekám, až mi uvolníš cestu.
DAVID -Já tě
nezvu dál.
PETR -To je v
pořádku, pozvu se sám.
DAVID -Proč jsi
tady?
PETR -Abych tě
pozdravil? Dlouho jsme se neviděli.
DAVID -Dva
měsíce.
PETR -Ty jsi
to počítal?
DAVID -Kde jsi
byl?
PETR -Na
výletě.
DAVID -Pěkně
dlouhý výlet.
PETR -To ano.
DAVID -A
zajímavě načasovaný.
PETR -Měl jsem
ho v plánu delší dobu.
DAVID -Neměl.
PETR -Co je s
tebou?
DAVID -Nic.
PETR -Tohle
jsi mi měl věřit. Děje se něco?
DAVID -Ne.
PETR -Tak… Co
mi nabídneš k večeři?
DAVID -Proč se
ptáš, když si něco nabídneš sám?
PETR -Tohle
jsem chtěl slyšet.
DAVID -Za půl
hodiny jdu ven.
PETR -A kam
jdeme?
DAVID -Do kina.
PETR -Paráda.
Co dávají?
DAVID -Ty nejdeš
nikam. Tedy nikam s náma.
PETR -Náma?
Kdo jde s tebou? Honza?
DAVID -Honza ne.
PETR -Tak kdo?
DAVID -Nebuď
zvědavý.
PETR -Ty ses
mne taky ptal, kde jsem byl.
DAVID -A divíš
se?
PETR -Ani ne.
Neboj, byl jsem ti věrný a nikoho jsem cestou nezesměšnil.
DAVID -Týden
potom, co se Lenka zabila v autě, se zvedneš a odjedeš si do hajzlu.
PETR -Ne.
DAVID -Ale ano.
Necháš kamaráda ve smutku a jdeš se bavit.
PETR -To ano.
Ale ne v hajzlu. Byl jsem jinde.
DAVID -To je mi
jedno.
PETR -Musel
jsem odjet.
DAVID -Měl jsi
zůstat. Honza na tom byl opravdu hodně špatně.
PETR -A proč
si myslíš, že jsem odjel?
DAVID -Jsi
odporný.
PETR -Takže jsme
se usmířili?
DAVID -Ne.
PETR -Budu to
brát jako souhlas.
DAVID -Běž pryč.
PETR -No,
ještě nemůžu.
DAVID -Proč bys
nemohl?
PETR -Čekám,
až sem přijde osoba, která s tebou jde do kina.
DAVID -A ty
nenapadlo tě, že přijdu já pro ni?
PETR -Znám tě.
DAVID -Nejspíš
ne dost.
PETR -Věř mi, stačí
mi to.
DAVID -Mohl bys
jít čekat někam jinam.
PETR -Nemohl.
Tady je teplo.
DAVID -Venku
taky.
PETR -Venku je
horko.
DAVID -Kecáš.
PETR -Běž se
podívat.
DAVID -Nikam
nejdu.
PETR -No tak,
vypadni…
DAVID -To bylo
vtipné.
PETR -Díky.
DAVID -A vážně
si myslím, že bys měl jít.
PETR -Já si
zase myslím, že za chvíli někdo zazvoní u dveří. No… Anebo teď. No tak, běž
otevřít.
DAVID -Sedni si
tady a tvař se normálně.
PETR -Takhle?
DAVID -Tvař se
jakkoliv jinak.
PETR -Takhle?
Běž už otevřít.
MARKÉTA -Ahoj.
DAVID -Ahoj,
promiň, já… Myslel jsem, že bych tě vyzvedl…
MARKÉTA -Volal mi tvůj
kamarád.
DAVID -Vážně?
MARKÉTA -Ano.
DAVID -A co
říkal?
MARKÉTA -Že se bojíš
chodit potmě městem.
DAVID -Ty-
MARKÉTA -To je v
pořádku, já to chápu. Taky jsem se bála.
PETR -Já taky.
Jako malý kluk.
DAVID -Já tě asi
zabiju.
PETR -Proč?
DAVID -Ty víš
moc dobře proč.
PETR -Možná.
Tak na co čekáme?
DAVID -Jenom si
vezmu nůž.
MARKÉTA -Nůž?
PETR -Na co
nůž? V kině…
DAVID -Ty nikam
nejdeš.
PETR -Ale ano,
jsme domluvení.
DAVID -Cože?
MARKÉTA -To je v
pořádku, já jsem ho pozvala.
***
PETR -No,
docela nuda, co?
DAVID -Tiše.
PETR -Romantické
filmy jsou… Romantické. Nic moc.
DAVID -Promiň,
Petr je-
MARKÉTA -Já s ním
souhlasím. Myslela jsem, že to bude větší sranda.
DAVID -odborník
na filmy.
PETR -Ale
skromně čekám, až to za mne řekne David.
DAVID -Ten nůž
mi tady chybí.
PETR -Tak, co
podniknem, až ten film skončí?
MARKÉTA -Mohli bychom
jít do hospody.
DAVID -Ale… Ale
já… Tak jo.
***
DAVID -Ahoj.
HONZA -Co je?
DAVID -Co by
mělo být?
HONZA -Vypadáš
nějak sklesle.
DAVID -Včera u
mne byl Petr.
HONZA -Takže se
vrátil.
DAVID -Ano.
Vynadal jsem mu.
HONZA -Proč?
DAVID -Jenom
tak.
HONZA -Aha. Mohl
jsi zavolat, stavil bych se. Už jsem ho dlouho neviděl.
DAVID -Šli jsme
s Markétou do kina.
HONZA -A on šel s
váma.
DAVID -Jo. Proč
se směješ?
HONZA -Nic jiného
jsem od něj ani nečekal.
DAVID -No, asi
jsem doufal v zázrak.
HONZA -Dáš si
čaj?
DAVID -Klidně.
HONZA -Dneska má
přijet ta nová holka.
DAVID -Honzo?
Vážně to chceš udělat?
HONZA -Ano. Je to
tady moc prázdné. Potřebuji spolubydlící.
DAVID -Proč
zrovna holku?
HONZA -Jsem na
holky zvyklý.
DAVID -Takže si
hledáš náhradu za Lenku?
HONZA -Ne.
DAVID -Tak proč…
HONZA -Je tady
moc ticho.
DAVID -Děláš to
jenom kvůli tichu?
HONZA -Tak nějak
ano.
***
PETR -Ahoj!
HONZA -No
konečně. Jak se máš?
PETR -Jako
vždycky. A ty?
HONZA -Snažím se.
Pojď dál.
PETR -Rád.
HONZA -Dáš si
něco k pití?
PETR -Kafe.
LENKA -Ahoj.
PETR -Ahoj.
HONZA -To je moje
nová spolubydlící.
PETR -A to je
jeho starý kamarád.
LENKA -Lenka.
PETR -Petr. To
bude asi Honza, co?
HONZA -Vypadám
snad na to, že bych si změnil jméno?
PETR -Ani ne.
HONZA -Tak vidíš.
Jdu postavit na kafe.
PETR -Tak,
Lenko, co děláš?
LENKA -Studuji.
PETR -A co?
LENKA -M-
PETR -Vlastně…
Nechci to vědět.
LENKA -Dobře.
PETR -Honzo?
HONZA -Copak?
PETR -Kde je
David?
HONZA -Šel někam
s Markétou.
PETR -Nejspíš
spravit si náladu po tom včerejšku, co?
HONZA -Je to
možné. Prý jsi je otravoval do půlnoci.
PETR -Ona
nevypadala moc otráveně.
HONZA -Zato on
ano. Aspoň podle toho, co mi říkal. Myslím, že byl otrávený za oba.
PETR -To je
dobře.
HONZA -Proč?
PETR -Jsem
prostě rád, že jsem se vrátil.
HONZA -No, já
taky.
***
PETR -Kde máš
vlastně Markétku?
DAVID -Daleko od
tebe.
PETR -No tak,
bojíš se, že bych ti ji vzal?
DAVID -Ne.
PETR -Tak čeho
se bojíš? Krom tmy?
DAVID -Dej mi
pokoj.
PETR -Chceš
zazvonit na zvonek? Jako velký kluk?
DAVID -Ne.
PETR -Jako
malý kluk?
DAVID -Já tě asi
zabiju.
PETR -Tady?
Nepočkáme, až nám někdo otevře?
LENKA -Jé, ahoj.
Pojďte dál. Honza šel někam ven, ale myslím, že se za chvíli vrátí.
DAVID -To je-
PETR -To je
Lenka, nová spolubydlící.
DAVID -Lenka.
LENKA -Ano.
DAVID -Proč
zrovna Lenka?
PETR -Davide…
LENKA -To je v
pořádku.
DAVID -Mohl si
vybrat lepší jméno.
PETR -Je to
jenom jeho spolubydlící.
DAVID -Ale
Lenku?
PETR -Nemůže
za to.
DAVID -Ona ano.
PETR -Její
rodiče ano, ona ne.
LENKA -Kluci,
hodláte stát venku?
PETR -Hodláme?
DAVID -Ne.
PETR -Tak ne.
LENKA -Tak pojďte
dovnitř.
PETR -Davide,
myslím, že by ses měl uklidnit. Lenka nebyla jediná Lenka, hm?
DAVID -Hm…
IVANA -Ahoj.
LENKA -To je moje
kamarádka.
DAVID -Ahoj, já
jsem David.
IVANA -Já vím.
DAVID -Jak to
víš?
PETR -Řekl
jsem jí, jak vypadáš.
DAVID -Ty ji
znáš.
PETR -Bohužel.
Máš zvláštní vkus na kamarádky, Leni.
LENKA -Díky.
IVANA -Nepředstavíš
mne, Petře?
PETR -Proč já?
IVANA -Protože
David vypadá trošku zmateně.
PETR -Davide,
to je Lenčina kamarádka.
IVANA -Aha… No,
díky. Tak to zkusím sama. Já jsem Ivana.
DAVID -Ivana?
IVANA -Ano.
DAVID -Ta Ivana?
PETR -Přesně
ta.