Ach ty dialogy

Nejdřív si přečtěte tohle, ať to nemusí psát taky.



Teď si nestěžuji na jejich existenci, byl bych sám proti sobě. Dialogy prostě jsou, ať už chcete nebo ne, podstatnou částí mého zájmu o literaturu. Nebudu sám sebe otravovat vzpomínáním, jak to všechno začalo. Jen byste měli vědět, že to začalo tady a že jestli chcete něco v životě dokázat, měli byste se tam zkusit zaregistrovat. A přečíst aspoň stovku příspěvků. Jo, i Conan takhle začínal…


Na dialozích je úžasná jedna věc. Můžete s nimi oživit své postavy. Ne rozhýbat nebo rozstřílet (v některých případech se jedná o totéž), ale oživit, dát jim duši. Ono totiž sakra záleží na tom, jestli čtenáře přesvědčíte, že hrdinové a hrdinky vašeho příběhu jsou živí. Existuje samozřejmě spousta návodů a rad jak na to. Některé se zabývají i tím, jak na to správně. To mi připomíná, četli jste ten článek, co jsem vám doporučil, že?


Nebudu zde vypisovat, co všechno se dá s dialogy dělat. Nevím to. Ale vím toho dost, abych byl líný to sepisovat. Zmíním jen tu největší (z mého pohledu) výzvu - napsat čistý dialog. Jen přímá řeč, nic víc. Jen si to zkuste, je to sranda. Tajně doufám, že se mi jednou podaří napsat takový dialog, který bude naprosto soběstačný, protože bude obsahovat i ostatní prvky povídky. To vše za použití přímé řeči. Zatím mi nezbývá než zkoušet a otravovat tím své okolí.


Nejlíp se mi samozřejmě vymýšlí, když nemusím. Příběh je tak zasazen do neoriginálních kulis a na první pohled se v ději nevyskytuje nic divného. Aspoň tak jsem si to vždycky myslel. A potom mi Khors napsal, že můj nový dialogový počin není reálný. "…když si dialogy představím ve filmové podobě, vidím kulisy nanejvýš z počátku 90. let, východní pobřeží USA nebo západní Evropa." Tak jsem se zeptal proč a jedním z důvodů, které uvedl, byla absence zmínek o počítačích, sociálních sítích a podobných vymoženostech. Zamyslel jsem se a musel uznat, že toto vysvětlení dává smysl. Proč tedy mé postavy nezmiňují tyto věci? Nejspíš se snažím sepsat jen to nejzajímavější z jejich rozmluv a zbytek filtruji. Tak, tady to máte, důkaz existence skrze neexistenci… Jedna nula pro pámbíčkáře…

Je vlastně důležité vplést do každého dialogu něco, co by slova spojila s některou z realit? Co vás napadne při čtení dialogu? Svědčila minulá doba více rozhovorům z očí do očí? A proč mám sakra chuť začít si odpovídat?

1 -Podej mi ještě jednu otázku.
2 -Co to je za výraz?
1 -No tak dělej. Teda, ne že bych někam spěchal.
2 -Není kam spěchat.
1 -Nemusíš to nijak zdůrazňovat.
2 -Já vím. Ale taky se nudím.
1 -Tak podávej.
2 -HOP.
1 -MÁM.
2 -POŠLI.
1 -POSÍLÁM.
2 -HOP.
1 -NECHYTÁM… Nechytám.
2 -Slyšel jsem.
1 -Ale skoro jsem ji měl.