Pro motorkáře
PETR -Mamko, co ty na to?
CHOŤ -Na co?
PETR -Že bych si pořídil motorku.
CHOŤ -No to víš, že jo.
PETR -A proč ne?
CHOŤ -Musíš mít všechno, co má Karel?
PETR -Mám víc, než můj mladší bratr. A
vůbec, na tom přece nezáleží.
CHOŤ -Jo, to teda máš. Máš děti. A mě.
PETR -No, Karel má Helenku.
CHOŤ -A? Oba jsou svobodní. Oni si můžou
dovolit utrácet.
PETR -Spočítal jsem si to. Když si
koupím nějakou z tady těchto a budu si místo obědů kupovat větší svačiny a
neutrácet za časopisy, mohl bych ji do tří let splatit.
CHOŤ -A co když se na ní zabiješ?
PETR -Jezdil bych opatrně.
CHOŤ -To říkají všichni. A až umřeš,
zůstanem tu sami s nějakým pitomým dluhem za roztřískanou motorku.
PETR -Mám životní pojistku. Docela
velkou, pamatuješ?
CHOŤ -Ty nás vůbec nemáš rád! Jak můžeš
něco takového říct? Myslíš, že jsme s tebou jen pro peníze?
PETR -Ne, to ne. Já jenom… Chci motorku
už dlouho. Hodně dlouho. Patnáct let mi říkáš, abych se soustředil na
důležitější věci. Vždyť naše děti jsou už skoro dospělé.
CHOŤ -Já ale motorku nechci.
PETR -Vždyť k tomu tě nikdo nenutí.
CHOŤ -Takže ty si pořídíš motorku a co
já?
PETR -Jak co ty? Taky si něco koupíš.
CHOŤ -Jako kdybychom na to měli.
PETR -Tak si nejdřív koupíš něco ty a já
si pak koupím motorku.
CHOŤ -O to nejde.
PETR -Tak o co jde?
CHOŤ -Budeš beze mě. Ty moc dobře víš,
že na žádnou motorku nevlezu.
PETR -Kdysi ti to nevadilo.
CHOŤ -Jenomže teď je to jiné.
PETR -Je?
CHOŤ -Máme děti.
PETR -Aha.
CHOŤ -A když se jejich otec chce zabít,
aspoň matka by měla mít rozum.
PETR -Takže si ji můžu koupit?
CHOŤ -Neblbni. Jestli se mě chceš
zbavit, proč se rovnou nerozvedeme?
PETR -Co to říkáš?
CHOŤ -Trávíš se mnou míň a míň času.
PETR -Vždyť ty se za mnou taky nijak
nehrneš.
CHOŤ -Co tím myslíš?
PETR -Každý měsíc dvě hodiny u
kadeřnice, skoro každý týden manikúra, pedikúra, tvé sobotní dámské jízdy,
středeční masáže…
CHOŤ -Ale to je všechno kvůli tobě.
PETR -Oh, ano?
CHOŤ -Jistě. Nebo si myslíš, že chci
skončit jako Katka?
PETR -Vždyť se rozvedli proto, že Davit
pil.
CHOŤ -Ale
proč začal pít?
KAREL -Nazdár.
KAMARÁD -Ahoj. To je dost, že se tady taky
ukážeš.
KAREL -No jo, to víš, s chřipkou se blbě
chodí po hospodách.
KAMARÁD -Tak aspoň sis odpočinul.
HOSPODSKÝ -Co to bude?
KAREL -Dvanáctku.
HOSPODSKÝ -Dobře.
KAMARÁD -Dneska jsi už makal?
KAREL -Ne, byl jsem u doktorky a potom si
ještě něco zařídit.
KAMARÁD -Poslyš, Petr si prý koupil nové auto.
KAREL -Jo, říkal, že se do toho starého už
pomalu ani nevlezli. To víš, děti rostou…
KAMARÁD -Že prý je to nějaké to nové SUV.
KAREL -Tak to nevím. Ale můžu se bratra
zeptat, jestli chceš.
KAMARÁD -To ne, nemusíš.
HOSPODSKÝ -Tady je to pivo.
KAREL -Díky.
HOSPODSKÝ -Kde ses flákal?
KAREL -Chřipka.
HOSPODSKÝ -Tak to jo. Brácha má nové auto?
KAREL -Jo.
HOSPODSKÝ -A to staré už prodal?
KAREL -Ne, asi s ním bude pořád jezdit do
práce. To víš, aby to nové nezničil.
HOSPODSKÝ -Aha.
KAREL -Dáme rum?
KAMARÁD -Nejsi zrovna po nemoci?
KAREL -Přines nám prosím tě dva velké
rumy.
HOSPODSKÝ -Jdu na to.
KAREL -Musím se zbavit zbytků té zasrané
chřipky, ne?