ROMAN -Tak jak to jde?
STANDA -Nic moc.
ROMAN -Ale to je mi líto.
STANDA -Hm.
ROMAN -Takže to znamená, že s tím týráním
houslí přestaneš?
STANDA -No, ještě bych to mohl párkrát zkusit.
ROMAN -A co kdyby ses neobtěžoval? Kdoví, i dřevo
může mít duši.
STANDA -Ale já přece mám smysl pro rytmus.
ROMAN -To možná ano, ale tyhle housle asi ne.
STANDA -To je divné.
ROMAN -Není na tom nic divného. Jsou pouhým
nástrojem.
STANDA -Jenomže mně se nepovedlo rozezvučet je.
ROMAN -Ale povedlo, věř mi.
STANDA -Co si teď počnu?
ROMAN -Teda…
STANDA -Co je?
ROMAN -Zrovna počnu
bych u tebe v tomto kontextu nečekal.
STANDA -A proč ne?
ROMAN -Jenom tak.
STANDA -U tebe nic není jen tak.
ROMAN -To si mne pleteš s Oskarem.
STANDA -Ne. Oskar se tváří, že všechno myslí vážně,
ale dělá si z nás akorát srandu.
ROMAN -V tom případě to dělá hodně přesvědčivě.
STANDA -Ano, to je jeho životní poslání.
ROMAN -Smutné. Ale je to koneckonců jeho věc.
STANDA -Jistě. Stejně jako jsou některé věci čistě…
Věcí některých lidí.
ROMAN -Co tím myslíš?
STANDA -Vždyť víš. Mám dojem, jako kdybych byl teď
průhledný.
ROMAN -No, ale svým způsobem si za to můžeš sám.
Neměl jsi Oskarovi nic říkat.
STANDA -Nejspíš jsem neměl mluvit vůbec.
ROMAN -Jo, nejspíš.
STANDA -Teď už je to jedno.
ROMAN -Takže přestaneš hrát?
STANDA -Je to vážně tak hrozné?
ROMAN -Jo.
STANDA -Hm, tak dobře.
ROMAN -Díky.
ROMAN -Ahoj.
MARKÉTA -Ještě pořád hraje?
ROMAN -Už by neměl. Slíbil mi to.
MARKÉTA -To je dobře.
ROMAN -Jo. Bylo to šílené.
MARKÉTA -Hudba má mít své místo.
ROMAN -A lepší interprety?
MARKÉTA -Je dobré si čas od času něco poslechnout, ale
musíme na to mít vhodný okamžik.
ROMAN -Ano, já vím.
MARKÉTA -Dnes je ten okamžik.
ROMAN -Prosím?
MARKÉTA -Jdeme na koncert.
ROMAN -Aha.
MARKÉTA -Bude se ti líbit.
ROMAN -To jsem rád. Kdo tam hraje?
MARKÉTA -Uvidíš. Je to moc dobrá kapela.
ROMAN -A znám je aspoň?
MARKÉTA -Nechej se překvapit, myšáčku.
ROMAN -Ehm?
MARKÉTA -Copak?
ROMAN -Ale nic. V kolik je ten koncert?
MARKÉTA -Tak do hodiny bychom měli vyrazit.
ROMAN -Dobře.
STANDA -Mohl by mi někdo pomoct?
OSKAR -Ano?
STANDA -Ne, ty ne.
OSKAR -Ale já jsem jediný, kdo se nabídnul.
STANDA -Jenomže ty jsi ztělesněním čistého zla.
OSKAR -Rodičům se to zdálo moc dlouhé, tak to zkrátili na Oskar.
STANDA -Takže to nepopíráš.
OSKAR -Nemám co popírat. Vážně s tím nechceš
pomoct?
STANDA -Od tebe ne. Ještě by se mi mohlo něco stát.
OSKAR -To jo. Zatímco teď jsi v naprostém
bezpečí.
STANDA -Nemůžu za to.
OSKAR -Nebudu se ani ptát, kde jsi tak rychle
sehnal klavír.
STANDA -Roman říkal, že housle ne.
OSKAR -A tak tě napadlo vzít si na to něco
objemnějšího, chápu. Uvědomuješ si ale jednu zásadní věc?
STANDA -Jakou?
OSKAR -Klavír je nepřenosný. Tedy přesněji je
velmi obtížně přenosný.
STANDA -Nechtěl jsem ho přenášet.
OSKAR -Jo tak proto ho držíš, aby nespadl?
STANDA -Upadla mu noha.
OSKAR -To vidím.
STANDA -Jen jsem se snažil něco spravit.
OSKAR -Já sice nevím, jak to vypadalo předtím,
ale teď je to určitě mnohem lepší.
STANDA -Právě, že není.
OSKAR -Ale to je škoda.
STANDA -Asi ano.
OSKAR -No, tak hodně štěstí s držením.
STANDA -Počkej.
OSKAR -Copak?
STANDA -Už se mi to nedrží moc dobře.
OSKAR -To je mi líto.
STANDA -Mohl bys třeba… Mohl bys mi pomoct?
OSKAR -Sám jsi říkal-
STANDA -Jenom trochu. Potřeboval bych podržet.
OSKAR -A víš co? Měl jsi pravdu, vůbec se na to
nehodím. Budeš muset počkat, až přijde někdo jiný. Měj se.
STANDA -Oskare!
TÝNA -Kruci, to byl ale hrozný den. Jo, tam…
Ano.
OSKAR -Chceš si o tom promluvit?
TÝNA -Po tom, co jsi provedl Standovi?
OSKAR -Jen jsem si ho trošku dobíral.
TÝNA -Trošku? No dobře, dejme tomu. Kde je
vlastně teď?
OSKAR -Nevím. Asi trénuje. Musí si zvykat na
delší ruce.
TÝNA -Ten klavír ale nebyl tvůj nápad, že?
OSKAR -Ne. Jak bych mohl vymyslet něco tak
důmyslného jako přivábit k sobě slečnu s pomocí hudby?
TÝNA -Ty? Ne, ty jsi ztělesněné zlo. Co, co
je?
OSKAR -Budu pokračovat v tvé masáži zad až
poté, co odvoláš svou poslední větu.
TÝNA -Co je?
OSKAR -Ne, tu o tom zle.
TÝNA -Ale vždyť je to pravda.
OSKAR -To ještě nic neznamená. Navíc se neumím
tak dobře smát.
TÝNA -Smát?
OSKAR -Inu, jako všichni zlosynové.
TÝNA -Škoda, mohl jsi být sympatický záporák.
OSKAR -Neboj, ještě se v tom budu moct brzo
zlepšit.
TÝNA -A to myslíš jak?
OSKAR -Uvidíš, Týno, uvidíš.
STANDA -Ahoj.
OSKAR -Copak, netváříš se, jako kdybys mě viděl
rád.
TÝNA -Třeba tě vůbec nevidí rád.
STANDA -Děkuji.
OSKAR -No, já se mu divím.
TÝNA -Zato já se mu nedivím vůbec. Po tom
dnešku…
OSKAR -Vždyť jsem dělal všechno podle přání tady
pana ctihodného… Který se tváří opravdu hodně nebezpečně.
TÝNA -Aby mi tě pak ještě nezabil.
OSKAR -No tak to by bylo a my abychom šli. Měj
se, Stando.
STANDA -Jo.
KARLA -Tak co?
ROMAN -Co?
KARLA -No jaký byl koncert?
ROMAN -Velkolepý.
KARLA -To je všechno?
ROMAN -Byl poněkud… No… Ale Markétě se líbil.
KARLA -Tobě ne?
ROMAN -Ještě jsem si na takové věci nezvyknul.
KARLA -A takovými věcmi myslíš křesťanskou
hudbu?
ROMAN -Jo.
KARLA -A chceš si vůbec zvyknout?
ROMAN -Jistěže ano. Není to vůbec špatná hudba.
Zní úplně stejně jako ta předtím.
KARLA -Myslíš stejně jako ta normální?
ROMAN -Ano. Ne. Tahle hudba JE normální.
KARLA -Jsem si jistá, že tak na první poslech
zní.
ROMAN -I na druhý, věř mi. Podívej se, je to
dobrá hudba, ano? A mám opravdovou radost, že jsem ji objevil.
KARLA -To Markéta.
ROMAN -Tak jsem ji objevil díky Markétě. No a?
KARLA -No nic.
ROMAN -Dobře. Budu rád, když se o tom už nebudeme
bavit. Je to zbytečné.
KARLA -Ano, už to tak vypadá.
ROMAN -Teď jdu na záchod.
KARLA -O tom se nemusíme bavit vůbec.
ROMAN -Já jenom…
KARLA -Chtěl ses rozloučit?
ROMAN -Ne. To je fuk.
KARLA -Tak ať ti něco neuteče.
STANDA -Ahoj.
KARLA -Ahoj. Máš to víno?
STANDA -Ano.
KARLA -A je ho dost?
STANDA -Nikdy ho není dost.
KARLA -Tak doufám, že je aspoň dobré.
STANDA -Víno, které přinesu já, je vždycky dobré.
KARLA -Ano, pamatuju se na poslední láhev
alkoholu, co jsem s tebou pila.
STANDA -Vážně? Já si totiž na tu poslední
nepamatuju.
KARLA -Ale víš, co se dělo potom, ne?
STANDA -Ne. Jenomže ty taky ne.
KARLA -No jo.
STANDA -Docela by mě zajímalo, jak to bylo.
KARLA -A víme jistě, že se něco- Ahoj Romane.
STANDA -Ahoj.
ROMAN -No jo.
STANDA -Co je mu?
KARLA -Nevím. Byl na nějakém křesťanském
koncertě.
STANDA -A jéje.
KARLA -Je to jeho věc.
STANDA -Aspoň má holku. Na zdraví.
KARLA -Na zdraví. Jenomže za jakých podmínek.
STANDA -Inu, to už je jeho věc. Mohl si vybrat líp.
KARLA -Jo, to každopádně mohl.
STANDA -Netvař se tak smutně.
KARLA -Já jen, že toho vína bude málo.
STANDA -Jen aby se neopakovalo… To.
KARLA -To, o čem nevíme?
STANDA -No, já znám někoho, kdo asi ví, co bylo a
co ne.
KARLA -Cože?
STANDA -Ano.
KARLA -Oskar.
STANDA -Jak-
KARLA -Za vším hledej Oskara. Co ví?
STANDA -Podle všeho hodně.
KARLA -Jak hodně? Kolik hodně? Co to znamená podle všeho?
STANDA -Nezjišťoval jsem si to.
KARLA -Počkej, ty to nevíš?
STANDA -Neměl jsem moc velkou touhu něco takového
zjišťovat, chápeš?
KARLA -Ano. Docela ano.
STANDA -Ale dobré je, že to Oskar nikomu neřekl.
KARLA -A to víš jak?
STANDA -Doufám?
KARLA -Dolij mi nebo ti něco provedu.
STANDA -Ale chápeš mě, že ano?
KARLA -Jistě. Nechceš přijít o šanci, že jsme
spolu něco měli.
STANDA -To ne, na tom vůbec nesejde. Já mám-
KARLA -No jo, máš jednu slečnu vybranou. Jak že
se vlastně jmenuje?
STANDA -Ane-
OSKAR -Tak jsme tady. Dámy pánové, tohle je
Aneta.