Čajovna se vším všudy

Dá si někdo dýmku?

OSKAR     -Dáš si ještě?

TÝNA        -Ó ano, děkuji.

OSKAR     -Nemáš vůbec zač.

TÝNA        -Oskare, můžeš prosím zítra koupit nějaký toastový chleba?

OSKAR     -Ale jistě.

TÝNA        -Děkuji.

OSKAR     -To nic není. Něco zajímavého?

TÝNA        -Kde? Tady? Zatím ani ne.

OSKAR     -Ale kdybys na něco narazila… Myslíš na mne?

TÝNA        -To víš, že ano.

OSKAR     -Jsi zlato.

STANDA    -Nazdar.

TÝNA        -Ahoj.

OSKAR     -Dobrý večer, Stanislave. Jste doma nezvykle brzy.

STANDA    -Jak víš, že jsem to já?

OSKAR     -Poznal jsem tě po hlase.

STANDA    -Aha.

OSKAR     -Zase se díváš na nějakou detektivku?

STANDA    -Jak to víš?

TÝNA        -Stando, děláš, jako kdybyste se vy dva neznali už kolik?

OSKAR     -Nechme matematiku stranou. Vrátil ses brzy.

STANDA    -Ano, nechtěl jsem.

OSKAR     -Proč?

STANDA    -Víš, chce se mi říct, že kvůli tomuto, ale měl jsem mnohem větší motivaci zůstat tam, kde jsem byl.

TÝNA        -Budeš nám o tom povídat?

STANDA    -Ne, to rozhodně nebudu.

TÝNA        -Aha.

STANDA    -Co hezkého čteš?

TÝNA        -Román na pokračování. Nelíbil by se ti.

STANDA    -Práce?

TÝNA        -Práce.

STANDA    -A co přesně?

TÝNA        -Ale… Však to znáš.

OSKAR     -Kde jsi nechal tu…

STANDA    -Ivetu?

OSKAR     -Ano. Pořád zapomínám její jméno. To asi bude proto, že jsi nás ještě nepředstavil.

STANDA    -Nechci na tom zatím nic měnit.

OSKAR     -Je tak špatná?

STANDA    -Chci si užít tu dobu, kdy je Iveta nezkažená tvými řečmi.

OSKAR     -Co prosím?

TÝNA        -Už to zase dělá?

OSKAR     -Co dělám?

STANDA    -Ano. Nevinný pohled.

OSKAR     -Něco takového musí být přirozené.

TÝNA        -Ne u tebe, Oskare, ne u tebe.

STANDA    -Iveta musí brzo ráno vstávat. Jde k doktorovi.

TÝNA        -Aha.

OSKAR     -K doktorovi? A k jakému?

STANDA    -Já nevím, to neřekla.

TÝNA        -K jakému asi?

OSKAR     -No právě, k jakému asi? Ty to snad víš?

TÝNA        -Předpokládám.

OSKAR     -Poslouchám.

TÝNA        -No však víš.

OSKAR     -Vím, že poslouchám. Nevím, že bys mluvila.

TÝNA        -Gynekologovi.

OSKAR     -To jsi poznala jak?

TÝNA        -Půjde k doktorovi, ne?

OSKAR     -Chceš říct, že cokoli je se ženou špatně, je to vždycky-

TÝNA        -Ne.

OSKAR     -Škoda, ubylo by komplikací.

TÝNA        -Oskare…

OSKAR     -I když takový stomatolog to musí mít pěkně blbé, když-

TÝNA        -Oskare.

OSKAR     -Ano?

TÝNA        -Ženy nerady vyslovují slovo gynekolog.

STANDA    -A myslíte, že tam jde kvůli tomu, že je něco špatně?

TÝNA        -Může to být jen pravidelná prohlídka.

OSKAR     -Co když není?

OSKAR     -No, pokud jsi v sobě nenašel zvíře…

TÝNA        -Ach jo.

OSKAR     -Mohlo se stát de facto cokoli. Nesedla si na něco?

STANDA    -Ne.

OSKAR     -Možná měla.

OSKAR     -No jo, vždyť už mlčím.

OSKAR     -Jak vlastně ženy říkají gynekologům, když je potřebují odlišit od ostatních lékařů?

TÝNA        -Ženský lékař?

OSKAR     -Aha. Ale ženský lékař nemusí být žena, že?

TÝNA        -To by byla lékařka.

OSKAR     -Žena – lékař, tradicionalistka?

TÝNA        -Takže tradicionalista?

OSKAR     -Možná dokonce.

TÝNA        -Nevím, máme to divné. Je to prostě lékař pro ženy.

OSKAR     -Z toho plyne poučení, Stando.

STANDA    -Jaké zase?

OSKAR     -Cožpak to nevíš?

STANDA    -Ne.

OSKAR     -Šikovný hoch. No, tak já už tě nebudu zdržovat.

STANDA    -Nezdržuješ mě, nedělám nic.

OSKAR     -Ale já ano.

TÝNA        -No, já jdu taky něco dělat.

STANDA    -Proboha.

TÝNA        -Jdu spát.

STANDA    -Tak to jo, to běž. Oskar bude tady?

TÝNA        -Pravděpodobně.

STANDA    -Výtečně.

OSKAR     -Copak, potřebuješ mě?

STANDA    -To tak úplně ne, ale nechci, aby tě potřebovala Týna.

TÝNA        -To bylo hnusné.

OSKAR     -Ano, to bylo hnusné.

STANDA    -Já nic, to Oskar. Učil mě.

OSKAR     -To bylo ještě hnusnější.

TÝNA        -Ale pravdivé. Dobrou noc.

STANDA    -Dobrou noc.

OSKAR     -Brou.

STANDA    -Tak.

OSKAR     -Co? Tváříš se tajemně, jako kdybys něco kul.

STANDA    -Co to počítáš?

OSKAR     -Ale nic, to by se ti nelíbilo.

STANDA    -Jak to můžeš vědět?

OSKAR     -Prostě to vím.

OSKAR     -Zkouším, jestli funguje kalkulačka.

STANDA    -A funguje?

OSKAR     -To doufám, Stanislave, to doufám.

             

ROMAN     -Kurva.

ROMAN     -Sakra.

ROMAN     -Kdo to-

ROMAN     -No…

STANDA    -Ahoj.          

ROMAN     -Ahoj. Neviděl jsem tě.

STANDA    -Jsi v pořádku?

ROMAN     -Jo, perfektní.

STANDA    -Hospoda?

ROMAN     -Tak.

STANDA    -Kolik?

ROMAN     -Proč?

STANDA    -Profesionální zvědavost.

ROMAN     -Počkej, já jsem myslel, že strážník jsem já.

STANDA    -A nejsi?

ROMAN     -Tak proč tě zajímá, kolik jsem měl piv?

STANDA    -Abych věděl, kolik jich vydržíš.

ROMAN     -Jo, musíš někdy zajít se mnou.

STANDA    -Zrovna piju čaj.

ROMAN     -Nemyslel jsem hned.

STANDA    -Poslouchej, ty nejdeš zítra do práce?

ROMAN     -Odpolední.

STANDA    -Fajn.

ROMAN     -Co ten zájem?

STANDA    -Oskar šel dnes nějak brzo spát, tak se zkouším zabavit jinde.

ROMAN     -Ještě pořád počítal?

STANDA    -Co vlastně počítá?

ROMAN     -Nechtěl mi to říct.

STANDA    -Myslíš, že je to důležité? Slyšel jsem Týnu mluvit o financích.

ROMAN     -Kdoví. Poslyš, jak se má…

STANDA    -Iveta.

ROMAN     -Ano.

STANDA    -Dobře. Proč?

ROMAN     -A všechno v pořádku?

STANDA    -Jak to myslíš?

ROMAN     -Nehádáte se nebo tak něco?

STANDA    -Ne pokud vím.

ROMAN     -Aha.

STANDA    -Co?

ROMAN     -Nic, já jen… Přemýšlel jsem.

STANDA    -O čem?

ROMAN     -Kdyby vám to spolu neklapalo, třeba bychom mohli… Však víš…

STANDA    -Ne!

ROMAN     -Dobře-

STANDA    -Ne!

ROMAN     -Já jen-

STANDA    -Nepřibližuj se. Jdu spát. A zamykám za sebou.

ROMAN     -Fajn- Dělá jako kdybych na něj chtěl skočit. Ach jo. Hm, teleshopping…

MARKÉTA  -Co že chceš?

ROMAN     -Chci si tě vzít.

MARKÉTA  -Cože? Jako za ženu?

ROMAN     -Ano.

MARKÉTA  -Zbláznil ses?

ROMAN     -Ne. Dlouho jsem o tom přemýšlel a cítím, že tohle je to správné rozhodnutí. Je to to, co chci udělat.

MARKÉTA  -Och.

ROMAN     -Co ty na to?

MARKÉTA  -Nemůžu si tě vzít.

ROMAN     -Co? Proč ne?

MARKÉTA  -Protože nemám žádnou záruku, že to myslíš vážně nebo že nám to manželství vydrží.

ROMAN     -Ale-

MARKÉTA  -A co víc, mám dojem, že se chceš oženit, aby ses se mnou mohl vyspat.

ROMAN     -To vůbec-

MARKÉTA  -Nelži. Vidím ti to na očích. Zrcadlí se ti tam touha po tělesném hříchu. Ale taková já nejsem, slyšíš? Jsem před Ježíšem čistá.

ROMAN     -Počkat.

MARKÉTA  -Co?

ROMAN     -Tohle se už stalo.

MARKÉTA  -Jistěže se to stalo, ty pitomče! Teď se ti to jen zdá.

ROMAN     -Ale proč?

MARKÉTA  -Aby ses ráno cítil opravdu hodně blbě.

ROMAN     -Cože?

TÝNA        -Prosím?

ROMAN     -Řkaa s nco?

TÝNA        -Ne. Ale můžu říct dobré ráno.

ROMAN     -Dobré.

TÝNA        -Ty dneska nejdeš do práce, že ne?

ROMAN     -Odpoledne.

TÝNA        -Aha. Kafe?

ROMAN     -Ne, díky. Myslím, že si dnes nebudu dopřávat žádné drogy.

TÝNA        -Oskar říká, že malé množství drog denně nám brání dělat hlouposti.

ROMAN     -Jo?

TÝNA        -Já vím, že kecá, ale občas to zní fakt dobře.

ROMAN     -Aha. Týno?

TÝNA        -Copak?

ROMAN     -Máš chvilku?

TÝNA        -Mám práci.

ROMAN     -Ale chvilku by sis našla, že?

TÝNA        -Na co?

ROMAN     -Víš, mám takový problém.

TÝNA        -Promiň, musím tohle dočíst. Je to důležité?

ROMAN     -Vlastně ani ne.

TÝNA        -Omlouvám se, práce nepočká, znáš to.

ROMAN     -Na mě práce čeká vždycky.

TÝNA        -No jo, máš pravdu.

ROMAN     -Víš ty co? Já si to kafe přece jen dám.

TÝNA        -Cestu ke kávovaru znáš.

ROMAN     -Jo.

STANDA    -Dobré- Kurva.

TÝNA        -To byl Standa?

ROMAN     -Byl.

TÝNA        -Něco se mu stalo.

ROMAN     -To je na dlouhé povídání.

TÝNA        -Dobře, tak si to pamatuj, pošlu za tebou Oskara.

ROMAN     -No, tak já si půjdu zatím vypít to kafe.

TÝNA        -Něco k snídani nechceš?

ROMAN     -Ne, už tak to tím kofeinem přeháním.

TÝNA        -Jak myslíš.

              -

              -

STANDA    -Už je pryč?

TÝNA        -Dobré ráno.

STANDA    -Je pryč, že ano?

TÝNA        -Roman je u sebe.

STANDA    -Uf.

TÝNA        -Co se stalo?

STANDA    -To nechceš vědět.

TÝNA        -Můžu za tebou potom poslat Oskara?

STANDA    -Zvědavá, ale zaměstnaná?

TÝNA        -Jsi můj člověk.

STANDA    -A řekneš mi, co to čteš?

TÝNA        -Ale to víš, že ano.

              -

STANDA    -No?

TÝNA        -Nezapomeň potom na detaily.

STANDA    -Ach jo.

TÝNA        -Ahoj.

KARLA      -Ahoj.          

STANDA    -Dobré ráno.

KARLA      -To máme dneska krásně, že?

STANDA    -Je ráno.

KARLA      -Ale krásné.

STANDA    -Pořád je to ráno.

KARLA      -Svítí sluníčko.

STANDA    -Klidně může začít pršet.

KARLA      -Ne, dneska mi to nikdo nezkazí.

TÝNA        -Copak, stalo se něco důležitého?

KARLA      -No…

TÝNA        -Karlo, myslíš, že bys měla dnes chvilku čas?

KARLA      -Ano, co potřebuješ?

TÝNA        -Myslím, že si s tebou bude chtít Oskar promluvit.

TÝNA        -Ahoj.

OSKAR     -Nazdar. Jak ses měla?
TÝNA        -Ale jo, šlo to. Docela.

OSKAR     -Co životopisy?

TÝNA        -Neříkej to slovo. Ještě s tím nejsem hotová.

OSKAR     -Kdybys chtěla pomoct…

TÝNA        -Ne, ty se u toho vždycky strašně směješ.

OSKAR     -Nemůžu si pomoct. To je kuře?

TÝNA        -To je zítřejší oběd.

OSKAR     -No jo.

TÝNA        -Copak, jsi hladný?

OSKAR     -To je nepodstatné. Nesmíme zamluvit ty tvoje ž-slovo.

TÝNA        -Nechci se o nich bavit.

OSKAR     -To zvládneš.

TÝNA        -Je těžké vybrat, kdo tu práci dostane a kdo ne.

OSKAR     -No, aspoň víš, jaké je to být jedna ruka se šéfem.

TÝNA        -Jo. Říkám si, že jsem to neměla brát.

OSKAR     -A co ty peníze navíc? A nové zkušenosti?

TÝNA        -Líbil se mi můj klid.

OSKAR     -Minulý týden jsi moc klidně nevypadala.

TÝNA        -Ne, to máš pravdu. To už mám naštěstí za sebou.

OSKAR     -Nikdy neříkej nikdy.

TÝNA        -Neděs.

OSKAR     -Snažím se.

TÝNA        -Co myslíš, máme ještě trochu vína?

OSKAR     -Určitě. Pokud nám to Standa zase všechno nevypil. I když on poslední dobou nemá na takové věci čas. Má… Jak že se jmenuje?

TÝNA        -Iveta.

OSKAR     -Jo.

TÝNA        -To si vážně nemůžeš zapamatovat její jméno?

OSKAR     -Ale ne, jen je sranda předstírat, že nevím, o koho se jedná.

TÝNA        -Ty ji znáš?

OSKAR     -Možná.

TÝNA        -Oskare!

OSKAR     -Náhodou jsem ty dva potkal-

TÝNA        -Náhodou?

OSKAR     -Ano, byla to náhoda. Docela obyčejná a překvapivá náhoda.

TÝNA        -Proč ti to nevěřím?

OSKAR     -To je fuk, jak to bylo. Každopádně-

TÝNA        -Takže to nebyla náhoda.

OSKAR     -Možná.

TÝNA        -Oskare… Ne, to nemá cenu. Pokračuj.

OSKAR     -Viděl jsem je spolu a došlo mi, že tu Ivetu znám.

TÝNA        -Odkud?

OSKAR     -Ze školy.

TÝNA        -Ne.

OSKAR     -Teď mi nevěříš, nelíbí se ti to nebo máš jiný důvod pro použití záporu?

TÝNA        -Jsem překvapená.

OSKAR     -Aha. No, čas na víno, ne?

TÝNA        -Počkej, jaká je?

OSKAR     -Iveta? Já ani nevím. Pamatuji si jen ten obličej.

OSKAR     -Opravdu.

TÝNA        -Dobře. Víno.

STANDA    -Dámy a pánové.

ROMAN     -Standa se dal zase na pití?

KARLA      -Zase? On nepije pořád?

ROMAN     -Myslel jsem, že ho ta jeho přítelkyně k alkoholu nepouští.

KARLA      -Když pracuje v-

STANDA    -Tiše prosím, mám důležitou novinu.

KARLA      -Posloucháme.

STANDA    -Kde je Týna?

OSKAR     -Šla spát.

STANDA    -Cože, už?

OSKAR     -No, šla spát, ale ještě nespí. Čte si a tak za… Ale to je fuk. Není tady.

STANDA    -No, nedá se nic dělat.

ROMAN     -Tak o co jde?

STANDA    -Našel jsem ji.

KARLA      -To víme.

STANDA    -Ale ne to.

KARLA      -Snad ji, ne?

STANDA    -Tu taky ne.

OSKAR     -Dobře, ví někdo z vás, o čem mluví?

ROMAN     -Nemám ponětí.

STANDA    -Čajovnu. Našel jsem čajovnu.

OSKAR     -Dobří bohové. Kdo by to byl řekl, že by se tady někde mohla objevit čajovna.

STANDA    -Ha, ha. Našel jsem úplně nově otevřenou čajovnu v naší ulici.

KARLA      -Kecáš.

STANDA    -Naštěstí ne.

ROMAN     -Jaká je?

STANDA    -Úžasná. Byli jsme tam dnes s Ivetou-      

OSKAR     -Á-ha. Co říkal doktor?

STANDA    -Alergolog.

OSKAR     -Vypadá to, že Týna by měla trávit víc času nakupováním.

STANDA    -Proč?

OSKAR     -To je mezi námi děvčaty.

ROMAN     -Já tomu taky nerozumím.

OSKAR     -Asi proto, že nejsi děvče. A krom toho, to byl jen takový soukromý vtípek. Nenechte se rušit.

STANDA    -Jdete někdo na dýmku?

ROMAN     -Já bych neměl.

STANDA    -Ale běž do háje.

ROMAN     -Vážně bych neměl.

STANDA    -Jo? A proč?

ROMAN     -Na internetu psali, že-

STANDA    -Dost! Jdeš na dýmku, nikdo se tě neptá na názor.

ROMAN     -Dobře.

STANDA    -Karlo?

KARLA      -Musíme ji přece pořádně vyzkoušet, ne?

STANDA    -Výtečně. Tak za deset minut?

KARLA      -Jo.

ROMAN     -To by šlo.

OSKAR     -Užijte si to.

STANDA    -Cože?

OSKAR     -Abyste si to užili.

STANDA    -Ty nikam nejdeš?

KARLA      -Oskare, nejsi nemocný?

OSKAR     -Nemůžu, mám ještě práci.

KARLA      -Jo? A jakou?

OSKAR     -Musím dořešit jednu věc. Je to pro tajné služby, tomu byste nerozuměli.

STANDA    -No tak…

OSKAR     -Vážně nemůžu.

ROMAN     -Je to čajovna.

OSKAR     -Já vím, Standa to teď před chvílí říkal.

ROMAN     -Mají tam vodní dýmky.

OSKAR     -To doufám. Jinak byste tam ani nešli.

STANDA    -A moc dobré čaje.

OSKAR     -Není to náhodou čajovna?

STANDA    -No tak, pozvu tě.

OSKAR     -Nejde o peníze, ale o čas. A ten nemám. Omlouvám se, zajdu s vámi jindy.

STANDA    -Tak jo.

             

KARLA      -Teda.

STANDA    -To bylo, co?

KARLA      -Moc dobré.

ROMAN     -A měli příjemnou hudbu.

STANDA    -Zajímalo by mě, proč ještě nikoho nenapadlo otevřít si tady čajovnu.

ROMAN     -Teď to napadlo je.

STANDA    -No jo, ale mohli jsme je předběhnout.

ROMAN     -Tolik tomu nerozumíme.

STANDA    -Mohli jsme se to naučit.

ROMAN     -Tobě se na škole nelíbí?

STANDA    -Tak jsem to nemyslel. Já jenom…

STANDA    -Co?

KARLA      -Ty kouříš?

STANDA    -No a?

KARLA      -Vždyť jsi přestal.

STANDA    -Kdybych měl počítat, kolikrát jsem přestal…

KARLA      -A ví o tom Iveta?

STANDA    -Ano.

KARLA      -A co na to říká?

STANDA    -Nic.

KARLA      -Opravdu?

ROMAN     -Kouření není dnes zrovna populární.

STANDA    -A neměli jsme náhodou před chvílí vodní dýmku?

ROMAN     -No jo, ale ta se nepočítá.

STANDA    -Ale vodní dýmka je taky škodlivá.

ROMAN     -Každopádně, dát si po vodní dýmce ještě cigaretu…

STANDA    -Mně to nevadí. Vám ano?

ROMAN     -Zabíjíš se.

STANDA    -Já vím. A víte, co je nejhorší? Vadí mi to. Každým… Hm… Potáhnutím cítím, jak stárnu a jak se ve mně probouzí rakovina.

KARLA      -Nech toho.

STANDA    -Ne, vážně. Je moc dobrá. Dá si někdo?

KARLA      -Ne, mám svých problémů dost.

STANDA    -Romane?

ROMAN     -Ne. Zklamal jsi mě, Stando.

STANDA    -To je dobře.

ROMAN     -Nemyslel jsem to v narážce na ten návrh.

KARLA      -Jaký návrh?

ROMAN     -Jen jsem Standovi navrhoval, že kdyby chtěl zkusit náš vztah z jiné-

STANDA    -To je celé špatně. O tomhle se bavit nebudeme.

KARLA      -Ne! Cože jsi navrhoval?

ROMAN     -Vždyť víš, když jsem viděl, jak jsi šťastná s tou svojí přítelkyní, chtěl jsem se inspirovat.

KARLA      -Já? S Martinou? S tou jsem se dávno rozešla.

ROMAN     -Proč?

KARLA      -Je to kráva.

ROMAN     -Aha.

STANDA    -Tak vidíš, kam to vede. A navíc, nemáš náhodou Markétu?

ROMAN     -No jo…

OSKAR     -Pššt.

STANDA    -My jsme.

OSKAR     -Tak se toho držte.

KARLA      -Ahoj.

OSKAR     -Ahoj. Nevypadáte, jako kdybyste strávili večer v čajovně.

KARLA      -Po cestě byla hospoda.

STANDA    -Dvě.

KARLA      -Jo, na tu druhou jsem zapomněla.

OSKAR     -Tak vítejte doma.

STANDA    -Škoda, že jsi nešel s náma. Ta čajovna je úžasná.

OSKAR     -Já vím.

STANDA    -Ty jsi tam už byl?

OSKAR     -Jo. Nechtěl jsem vám kazit radost.

ROMAN     -Tak proč jsi nešel dneska?

OSKAR     -Protože jsem musel dodělat tohle.

ROMAN     -A co to vlastně je?
OSKAR     -Když já nechci.

ROMAN     -Hm?

OSKAR     -Co bych si bez vás počal?

ROMAN     -Jak to myslíš?

OSKAR     -Kdybych vám to řekl, musel bych vás zabít.

ROMAN     -Jasně.

STANDA    -Poslouchej, Oskare…

OSKAR     -Ano.

STANDA    -To je teď mimo téma.

OSKAR     -To nevadí.

STANDA    -Iveta mi říkala, že tě zná.

OSKAR     -Tak ji pozdravuj.

KARLA      -Ty se znáš s jeho Ivetou?

OSKAR     -Jen letmo.

KARLA      -Odkud?

OSKAR     -Není to jedno?

KARLA      -Ne, není. Před těmi pivy to možná jedno bylo.

OSKAR     -To doufám.

KARLA      -Ale už není.

ROMAN     -Takže?

OSKAR     -Znám ji ze školy.

KARLA      -Ona je taky-

OSKAR     -To nevím. Po druhém ročníku přešla do Ostravy.

KARLA      -Stando?

STANDA    -No… Ano.

TÝNA        -Tak.

OSKAR     -Hotovo?

TÝNA        -Ano. Mám vybrané tři lidi. Mise splněna.

OSKAR     -To si žádá oslavu.

TÝNA        -Možná. Co ty?
OSKAR     -Všechno jde zatím podle plánu.

TÝNA        -To zní skoro tajemně.

OSKAR     -A není to tajemné?

TÝNA        -Moc ne. Jak to vypadá?

OSKAR     -Mělo by to všechno vyjít. Pokud splním poslední podmínku.

TÝNA        -A tou je?

OSKAR     -Vždyť víš.

TÝNA        -Ano, ale ráda to slyším od tebe.

OSKAR     -Najít si práci.

TÝNA        -Jo.

OSKAR     -Obávám se, že to bude složité.

TÝNA        -No, nesmíš mít moc velké-

OSKAR     -Zvlášť, když jdu příští pondělí na pohovor.

TÝNA        -Už?

OSKAR     -Náhoda, ale nechci si stěžovat.

TÝNA        -To je výtečné.

OSKAR     -Zatím ano. Jen doufám, že si nebudou číst můj životopis stejným způsobem jako ty.

TÝNA        -Co je špatného na tom, jak pracuji?

OSKAR     -Nic, nic. Už mlčím.

STANDA    -Takže, jde někdo do čajovny?

ROMAN     -Ale jo, já půjdu.

STANDA    -Oskare?

OSKAR     -Promiň, zrovna si chystám vlastní.

STANDA    -No jo.

OSKAR     -Ne, že by se mi dnes nechtělo, ale už jsem si začal žhavit uhlíky. Jestli se vám nechce do čajovny…

STANDA    -Po cestě zpátky se stavíme na jedno.

OSKAR     -Aha.

STANDA    -Karlo, jdeš do čajovny?

KARLA      -Co?

STANDA    -Čajovna.

KARLA      -Chvilinku, jen si něco dodělám.

STANDA    -Co to máš?

KARLA      -To jsou moje staré básně.

STANDA    -Hm.

KARLA      -Procházela jsem je a myslím, že bych měla zase začít psát.

STANDA    -Co, básně?

KARLA      -Ano.

STANDA    -To nedělej.

KARLA      -Proč ne?

STANDA    -Není to přirozené.

KARLA      -Jistěže to je přirozené.

STANDA    -Ne, není. Podívej se na Romana. Ten píše a jak je přirozený.

OSKAR     -To nebylo dobré přirovnání.

STANDA    -Ne, nebylo. Asi bych ho příště neměl zvát s sebou. Ještě mi něco udělá.

KARLA      -Proto bereš Karlu, ne? Aby tě ochránila.

STANDA    -No, tak doufám, že mě nebude muset chránit.

OSKAR     -Neboj. Jsem si jistý, že se Roman spokojí s obtěžováním obsluhy.

STANDA    -Cože?

OSKAR     -Říkám, abys ho dnes nerušil v obtěžování obsluhy. Mám dojem, že z toho něco bude.