Ale doopravdy...
Není tomu tak dávno, co jsem si přidal další postavu do sbírky
svých oblíbených hrdinů. Vzhledem ke jménu dotyčné osoby mohu zodpovědně
prohlásit, že jsem na chuť tomuto konkrétnímu hrdinovi přišel pravděpodobně mnohem
později než většina z jeho současných fanoušků a fanynek. Nu což, některé
věci mi holt dochází velmi pomalu. Nebudu zde však prozrazovat jméno této
postavy. Jsem schopen snést jen určitou míru studu a věřte mi, v tomto případě
by potencionální výše hanby vysoko předčila mé toleranční limity.
V souvislosti s charakteristikou této postavy jsem
si musel položit otázku, která nejspíš trápí nás všechny. Pokud ovšem zrovna
nemluvím do zdi a nejsem to jediné všichni, které podobná otázka kdy trápila.
Proč patří současné příběhy arogantním, antisociálním hrdinům? Máte pravdu, to JE zcela nepochybně stupidní otázka. Ale
přesto, už jsem se zeptal…
Připadají nám snad společensky neschopní hrdinové reálnější,
zajímavější? Nebo je za tím něco jiného a my si jenom myslíme, že jedním z hlavních
důvodů musí být arogance a neschopnost zařadit se do normální společnosti?
Arogance, nespolečenskost, sobectví… Tohle všechno jsou
špatné vlastnosti. Ale přidejte k nim jistou dávku geniality a všechna ta
negativa rázem vytvoří dokonalé charisma. Kdyby nebyl doktor House (mimochodem,
to není TA postava) tak výtečný diagnostik, nikomu by se nelíbil (a teď nechci
nijak komentovat charisma samotného herce, Hugha Laurieho). Je zvláštní, že
jedna jediná skutečnost dokáže smazat všechny antipatie, jež jsou součástí
oněch ostatních vlastností. Tudíž se dá říct, že nemáme rádi arogantní hrdiny.
My pouze zbožňujeme geniální a abnormálně nadané jedince. A je nám zároveň
jasné, že génius nemůže být normální (a dle některých feministek ani žena), to
by jinak nebylo reálné. Jakkoli si přejeme utíkat od reality, stejně všechny
fantazie vždycky srovnáváme právě s tím, co doopravdy je. A teď, kdo je
vlastně idiot. Hádám, že House to nebude…