Nějak se mi tomu nechce věřit. Od doby, kdy jsem přišel o
svůj nástěnný kalendář (resp. kdy on přestal být aktualizovatelný), zažil jsem
několik pokusů o udržení jakéhosi povědomí o současném datu. A obávám se, že
tolik známým prázdninovým vždyť-pondělí-bylo-včera
netrpím jen díky svým cestám z bodu B do bodu M (může to být docela
dobrodružství, cestujete-li tou správnou abecedou). Krom toho, s možností mít
prázdniny jsem se již před nějakou dobou rozloučil. Teď si spíš snažím najít
něco, v čem bych mohl vyměnit svůj čas za peníze. A ačkoli spoustu věcí
neumím, je mi téměř jedno, o jakou činnost se bude jednat. Peníze jsou peníze.
Být na sebe zlý, napíšu, že bankovky jsou tabák-čekatel, ale věřte mi, mohu být
zlý na kohokoliv, jen na sebe ne. Nepřijde mi to fér vůči vlastnímu egu.
Odvrátím-li zrak od svého kalendáře, který je tak zoufale
zastaralý, a podívám se na svůj blog, zjistím, že od mého posledního článku uplynula
již poměrně dlouhá doba. Víte, chtěl jsem to napravit, ale… A vy jste si toho
stejně nevšimnuli! Takže se vlastně nemusím ani pracně vymýšlet důmyslné
výmluvy. Můžete si za to sami, necítil jsem z vaší strany dostatečnou
podporu. Jak dobře se to píše… Jen nesmím zjišťovat, komu že to zrovna vykám.
Nuže, co s tím? Totiž, s prázdným blogem. Na
nedostatek čtenářů si stěžovat nechci, bylo by to nepromyšlené a naivní.
Odpověď se přímo nabízí: Něco bych měl napsat. Jenomže co? Po mnoha týdnech
většího či menšího nezájmu o jakýkoli blog (vlastní nevyjímaje), je poměrně
obtížné někam se vracet. Ono to něco je již dávno zaneseno prachem (internetem
se cestuje rychle a ta navyšující se rychlost víří prach myšlenek mnohem
spolehlivěji než…než něco jiného). Někdo by dokonce mohl poznamenat, že takové
návraty nejsou jen nemožné, ale i hloupé. Teď nemám na mysli někoho
konkrétního, prostě jen nějakou osobu, nejlépe inteligentní (to aby její slova
lépe zněla). A potom by mohl někdo jiný (opět zcela nekonkrétní osoba, nejlépe
rozmazaná a zahalená mlhou znemožňující identifikaci) navrhnout, ať si vymyslím
nějaký rámec, do nějž budu své nové články zasazovat. Prý že je to tak zajímavější,
líp to vypadá a tak vůbec. Načež bychom se chvíli dohadovali a poté si dali
vodní dýmku (naprosto nekonkrétní tabák zaručen). Tím pádem bych nic nevymyslel
a mohl bych za měsíc napsat úplně stejný článek o tom, jak chci dostat na tento
blog víc vlastních myšlenek, ale nejsem si jistý, odkud s tím začít. Tak
moc jsem momentálně zamyšlený, víte?
Ale protože jsem tady sám, bude všechno jinak. Žádná vodní
dýmka (aby bylo jasno, to NENÍ kvůli mé samotě), žádné fňukání nad tichem a
podobné věci. A vůbec, tady máte článek.