Jsou okamžiky v životě člověka, kdy má dotyčný chuť
zapomenout nebo aspoň předstírat, že se nic nestalo.
Zrovna včera se mi zdál
jsem, v němž jsem seděl za stolem, poslouchal hudbu a kouřil vodní dýmku.
Na tom není nic divného, ale já jsem tu dýmku kouřil za trest. Přesto si
pamatuji, že byla dobrá (Al-Fakher to už má tak nějak ve zvyku). Možná jsem si
málo stěžoval (a málo úpěl), protože vzápětí se mi zdálo, jak sedím za stolem
(tuším, že to byl docela jiný stůl, ale jistý si nejsem), poslouchám hudbu a za
trest kouřím vodní dýmku, která mne slovně povzbuzuje. Ani to mému podvědomí
očividně nestačilo, a tak se mi začal zdát sen o tom, kterak sedím za stolem,
poslouchám hudbu, kouřím vodní dýmku, která mne slovně povzbuzuje a kaktus jí
odpovídá. To už jsem se bál, že skončím jako Lola, a tak jsem se snažil co
nejrychleji probudit. Jenomže vtom zazvonil zvonek, já jsem šel otevřít (tak už
to ve snech chodí) a tam stáli dva vojáci, že prý jsem svou audionahrávkou ohrozil
vzdušný prostor a že půjdu s nimi. Naštěstí jsem jim nestačil odpovědět,
protože jsem se konečně probudil. Ale ještě nějakou dobu jsem toužil vrátit čas
a nic nenahrát, anebo alespoň zjistit, jak může jedna nahrávka ohrozit letecký
prostor. Vtom snu mi to kupodivu bylo jasné.
Takže teď, zatímco se snažím plnit své povinnosti a zároveň
u toho vypadat nenápadně (což u nádobí moc nefunguje), trnu strachy, jestli
neuslyším o nějakém leteckém neštěstí.
A jen tak mimochodem, tahle nahrávka to umí dokonale...