Strašně nerad něco hledám. Ale zatímco ztracený mp3
přehrávač jsem schopen oželet, některé věci již z principu najít musím. A
je docela jedno, zda jsem je ztratil nebo ne. Mám pochopitelně na mysli
zaměstnání a byt.
Občas mám pocit, že má snaha přesvědčit svět o mé
zaměstnatelnosti je jako kdybych svým přátelům vysvětloval, že nejsem závislý
na vodní dýmce. Pravdivost argumentů může být potvrzena, leč s dodatkem: „Ale
v jiné, alternativní realitě.“ Chybí mi snad vše, co mi v tomto ohledu
chybět může. Správné (nebo ještě správnější) vzdělání, zkušenosti (čti: praxe)
a všechny ty papíry dokazující, že pokud lžu, tak až příliš dobře. K tomu všemu
nejsem ani OZP (na což si nestěžuji, ba naopak) a vlastní svědomí by mi
nedovolilo pracovat v dynamicky se rozvíjející mladé společnosti, v níž
vydělat si peníze a užít si mnoho zábavy je jedno a totéž.
Jeden by mohl říct, že záměrně omlouvám vlastní neschopnost.
Jeden by snad mohl mít i pravdu. Ovšem většinou tihle jedni nemají žádný fungující návod, jak si s danou situací
poradit. A tak mám občas dojem, že namísto hledání si práce jen prohlížím
aktuální nabídky pro jiné obory.
Situace s hledáním bytu je docela jiná. Ačkoli ze
současného působiště se musíme v srpnu odstěhovat, nikdo z nás jiné
bydlení nehledá. Ono totiž už možná existuje a to v podobě většího a
dražšího bytu pro více obyvatel. A tak se někteří loučí se starým bytem a jiní
pomalu začínají řešit průběh stěhování do nového. Jistě jste si domysleli, že
na mne připadlo to loučení. Pokud nebudu mít stálý příjem finančních zdrojů,
nestěhuji se jako ostatní do jiné části Brna, ale zase zpátky k Hodonínu.
Říká se, že hledanou věc nejčastěji nalezneme tehdy,
přestaneme-li ji na nějakou dobu hledat. Ovšem také se říká, že najde ten, kdo
hledá. Snažím se rozhodnout, které tvrzení je mi sympatičtější.
Jsem Jodid, ale nemám na to žádný papír.
Alice... Tedy Amen.