Ok, dobře. Paměť je zákeřná. Jakmile si něco chcete
zapamatovat, protože vám na té informaci záleží nebo prostě protože vám přijde
důležitá, musíte se hodně snažit přelstít onen záhadný mechanismus cenzury. A
upřímně, většinou to nevyjde, i když si napíšete dvě tuny vzkazů a polepíte se
jimi (ve skutečnosti jsem tento konkrétní postup ještě nezkoušel). Ale jakmile
si něco pamatovat nechcete, zůstane to ve vaší hlavě napořád. Nechci vědět,
proč nebo ještě hůř, koho to napadlo takhle vymyslet. Děkuji, raději ne. Úplně
stačí, že to funguje a že mi to kazí radost z dnešního dne.
Není zrovna slunečno (což je fakt, který umím ocenit),
ale po dlouhé době neprší, takže nemusím předstírat, že mi záleží na čisté
podlaze (kombinace věčně otevřených dveří na dvůr a psa umí být nepříjemná).
Nikdo není doma. Za jiných okolností, v jiném doma, by se nejednalo o
výhodu. Ale Mikulčice jsou občas zvláštní. Mám zde všechno, co potřebuji (a
jsem schopen v daném okamžiku sehnat). Můžu se topit v literatuře (díky
bohům za moderní technologie) a když mne to unaví, můžu hrát (čistě teoreticky
pochopitelně) své oblíbené počítačové hry. Mám dost papírů a psacích potřeb na
to, abych stvořil vlastní dobře
nakreslené omalovánky. Jeden by až řekl, že jsem plně vybaven k užívání si
prázdnin.
Až na to, že nezaměstnaní lidé nemají prázdniny, jak
pravdivě poznamenává vystřižený článek na nástěnce Úřadu práce. Ze všech věcí,
které se udály toto pondělí, si nejvíc pamatuji právě nadpis zmiňovaného
článku. Jistě, pro autory to musel být velmi důležitý článek. Minimálně před
pěti lety, kdy jsem ho poprvé viděl viset na nástěnce… Jenomže mně ten kus
papíru neříká nic, co bych sám nevěděl. Nezaměstnaní totiž nemají nejenom prázdniny,
oni hlavně nemají práci. A protože nezaměstnaní v dnešní době nemají ani
štěstí, dobré známé či požadované kvality, budou nezaměstnanými ještě nějakou
dobu. Proto jim snad nemůžeme mít za zlé, když si jeden den udělají takové malé
prázdniny, no ne? A navíc, bez vodní dýmky se přece flákat nedá.