Přiznám se hned na začátku, že jsem si dnes ráno připadal
naprosto lidsky. Zaměstnaně lidsky. Jako někdo, kdo svou pílí a soustavnou
pracovní činností tvoří opravdové hodnoty. Jako daňový poplatník. Jen začít
vzpomínat, že v roce mého narození bylo líp…
Co zapříčinilo takové pocity? Dovolená. Teď když to píšu,
přijde mi to ještě absurdnější, než když jsem po šesté odcházel ze štědře
osvětleného vestibulu vysokoškolských kolejí. Totiž, ne že bych ještě nikdy
neměl dovolenou. Jen mi to zatím v žádném z těch minulých případů
nepřišlo tak důležité. A tak, zatímco mládež se bude dnes v noci modlit,
aby se čas zastavil těsně před půlnocí, já si budu vychutnávat svůj první
opravdu volný den… Tedy, technicky vzato bych měl v pondělí volno tak jako
tak. Spíš bych měl svou radost přeložit na úterý. Ale to by zase nevypadalo tak
hezky.
Než jsem nastoupil svoji poslední službu před tou věcí
(nebudu přeci pořád opakovat slovo dovolená, ne?), dával jsem si v hlavě dohromady
takový malý seznam činností, na které se během trvání té věci (opět myšleno
dovolená) zaměřím. Padaly výrazy jako víc
literatury, víc spánku, míň kofeinu, víc pokusů o komunikaci, víc ovoce, víc
pohybu a podobně. Jenomže potom jsem se omylem dostal na oficiální stránky
své nejoblíbenější modifikace hry Rome: Total War (přeloženo: ZTRÁTA ČASU,
ZTRÁTA ZRAKU, ZTRÁTA UPLATNITELNOSTI NA TRHU PRÁCE).
A bylo to. Nová verze
(tentokrát upravující mladší sestru Říma), která vznikala už od roku 2007, se
dostala do fáze, v níž je hratelná. Přiznám se, byl to pro mne šok. Nemám
tušení, kolik času jsem strávil hraním počítačových her. Ale vím, že hrát
strategii (kombinující prvky tahové a tzv. real-time), která je zasazena do
starověku a je plná informací o tehdejším světě a rozdílných kulturách, nepatří
do TOP 10 dobrých nápadů.
Naštěstí nemám na počítačové hry absolutně žádný čas. Zvlášť
teď, když trpím dovolenou.
Ne, rozhodně nemám čas na podobné nesmysly.