Jsou věci, které na
slovo strategie neslyší. Teď
samozřejmě nemám na mysli hraní. Takové věci si můžete plánovat, jak chcete.
Dokonce se na ně můžete intenzivně připravovat. Nakonec se vždycky objeví něco,
díky čemuž jde celé plánování a veškerá příprava do strouhanky.
Na prosinec jsem se
těšil. Hned zkraje měsíce jsem si zajistil dostatečné zásoby šnečích mouder,
stejně tak i několik článků pojednávajících o Vánocích. Stěžejní text rozvíjel
teorii last minute nákupů a svou pravdu ilustroval na příkladu specifického daru
pro někoho, kdo týden před Štědrým dnem umře. Co potom s takovým prezentem?
Jenomže šneci se z rozličných
důvodů (z nichž lenost je očividně dominantní) nedostali ke skeneru. Jakmile
tedy došla železná zásoba, začalo to na blogu připomínat vnitřek mé hlavy. No a
do toho vločku zastihlo nečekané úmrtí v rodině. Za takové situace mi
přišlo krajně nevhodné utahovat si ze smrti psaním o osiřelých dárcích.
Bohužel, na lepší texty jsem se do konce roku nezmohl. Přihlásily se
povinnosti, jež jsem během samotných Vánoc úspěšně ignoroval, a tak jsem se
musel věnovat tomu podstatnějšímu.
Teď už je však naštěstí
docela jiná situace. Mám na krku zkoušky a termíny naslibovaných recenzí. A na
své poslední noční směně jsem vydržel kombinovat vybrané scény z Pána prstenů
s hraním Third Age TW. Po takovém maratonu mozek spíš odpočívá, než aby
byl připravený na jakoukoli zátěž. Proto, abych se dostal do tempa, rozhodl
jsem se dodělat pár drobných restů.
Jen na to saspi už mi
zase nezbyde čas...