Vím, že jsem tak též
začínal. A že to občas je poslední možnost, jak neusnout. Ale nezlobte se, káva
z automatu není káva.
Nebudu psát, co to
doopravdy je. Vezměte svatého Václava (někde ještě stačí i Brno) a běžte si to
zjistit sami. Upřímně lituji všechny studenty, kteří tímto způsobem zdraví nový
den. Pochopitelně jim svou vlastní kávu (která by zase pro někoho jiného mohla
být vším možným, jen ne kávou) nenabízím. Lítost a štědrost jsou dvě rozdílné
věci, mezi nimiž často bývá minové pole. Navíc, nejsem ani tak hodný, ani
bohatý, abych se podělil o trochu toho kofeinu. Měli jít dřív spát, ne? Anebo
ať si místo kávy ráno zacvičí. Však jich neubyde…
Ještě pochopím žáky
základní školy, kteří na výletě nutně potřebují utratit celé kapesné, a
nenapadá je žádný lepší způsob. Nebo je-li někdo zvyklý na denní dávku kofeinu
a zapomene doplnit zásoby. Desperate times call for desperate measures, jak
bychom řekli u nás na Moravě. Co jsem však zatím nepochopil, je situace, kdy
chlap doplňující automaty pokaždé odchází s kelímkem kouřící břečky,
kterou pak opřen venku o dodávku spokojeně usrkává. Neříkám, že mu v tom chci
bránit. Jen je to naprosto mimo moji schopnost racionalizace. Snad jedině kdyby
měl tuto činnost přímo uvedenou v pracovní smlouvě…
Každý den zažít něco nechutného.
Jen nevím, proč potom nepředstírá odpor k belgickým pralinkám.