Neustále mi někdo připomíná, že se budu ženit. A já
neustále někomu říkám, že to vím, protože jsem si to sám vymyslel (i když k samotné
realizaci potřebuji ještě vločku). Neustále se někomu něco nelíbí. Jednou jsou
to šaty nevěsty (které nikdo krom vločky a její švadleny neviděl), podruhé
termín sňatku, potřetí můj oblek (respektive místo jeho pořízení)… Takže se
neustále pokouším jednotlivá rozhodnutí vysvětlit. Taky neustále píšu neustále, což se mi moc nelíbí.
Snad i díky tomu jsem měl ke své vlastní svatbě
spíše neutrální postoj. No tak se prostě ožením. A co? Byl jsem připraven
třebas o půlnoci vyjmenovat důvody pro samotný sňatek, pro počet hostů nebo
třeba pro volbu místa. Ač zrovna místo je to jediné, co mi nikdo nijak
nevytýkal. Inu, Slovácko je tak krásný
kraj, že sa těžko kritizuje. Škoda, že o lidech se to říct nedá… A tak mi
chyběla (při té vší připravenost obhájit se před ostatními) dostatečně dobrá
nálada na nějaké těšení se, až budeme oficiálně prohlášeni za vločku a jodida.
Naštěstí se mi nedávno (klidně to mohou být dva, tři
týdny) zachtělo poslouchat při nějaké činnosti hudbu. A protože jsem to již
dlouho neudělal, rozhodl jsem se nechat výběr skladby čistě na přehrávači.
Náhodné přehrávání se tomu říká. Moc ho nepoužívám, protože mám spoustu
interpretů, na něž je potřeba mít specifickou náladu. Nicméně tentokrát jsem
udělal výjimku. Dovolil jsem počítači, aby se mi pokusil trefit do nálady. A on
se trefil tímhle:
Občas jedna skladba dovede víc, než někdo, kdo se
neustále na něco vyptává a nic mu není dobré.
Tento měsíc si
vezmu tu nejúžasnější ovesnou vločku na světě.