Dnešek vyhlašuji dnem kečupu.
Pojďte, chytíme se za ruce a budeme společně v kruhu zpívat oslavné písně
na rajčata, kvasný ocet, jedlou sůl a extrakt koření a bylin (včetně celeru).
Pak slavnostně uvaříme špagety a chraň je Franta, aby si Italové stěžovali…
No dobře, kečup do těstovin necpu.
Do omáčky na těstoviny sice ano, ale to už je docela něco jiného. A vůbec,
nejsem tady proto, abych se dělil o svůj recept na bahno. Jsem tady proto, že…
Už jsem příliš dlouho nešpinil papír inkoustem. Ten chudák modrý neměl ani
tušení, kdo si ho koupil. A na rozdíl od lidí, on se mým slovům nevyhne. Musí
zaznamenat vše, co mu skrze své pero poručím. Nejhorší je, že zapisuje i slova,
která se na internet nedostanou. Inkoust, který ví o mých myšlenkách, je
rozhodně chudák. To ani nezmiňuji následnou digitalizaci a trpící přístroje
počítačového typu.
Když nepíšu, dělám to ze
solidarity. Na světě je sice mnoho jiných inkoustů, jejichž osud je ještě
tragičtější, nicméně na to se vymlouvat nehodlám. Vždy se totiž dá najít někdo
horší a někdo lepší. Jestli ne, nehledáte na těch správných místech. A-
Co jsem to chtěl?
Ach ano. Bahno.
Na 4 porce budeme potřebovat:
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Protože k čemu jinému by ta
pistole na krbu byla?