Tento týden byl nabitý zajímavými událostmi. Skoro
se až bojím, že při vyjmenovávání těch nejlepších na něco podstatného zapomenu.
Inu, říká se tomu tuším selektivní paměť. Je to přírodní, takže asi v pořádku.
Po dlouhé době jsem si užil celý opravdu volný den
bez toho, aby musel jezdit na koleje. Hodlal jsem toto privilegium oslavit
dobrým čajem a vodní dýmkou. Namísto zábavy a relaxace jsem však zaútočil
(nosem napřed) na zásobu kapesníků. Dobrý čaj jsem si sice dal, ale ne černý s mlékem.
A na vodní dýmku můžu ještě dnes pouze toužebně myslet. Co jsem ušetřil za
tabák, vrazil jsem do léků. Skoro to vypadá jako spravedlivá výměna, debo de?
V úterý mi Vločka sdělila, že jejich fastfood
dostal 95% v nějaké megalomanské kontrole. Tvářila se při tom spokojeně a
já jsem jí večer při sledování detektivky masíroval zablokovaná záda. Kdybych mohl, dám jí diplom za zvládnutí
špatně placených brigád a nechám ji, aby si našla něco lepšího. „A co
například?“ zeptá se, já pokrčím rameny a tím to bude zase na čas vyřešené.
Studenti jsou naše budoucnost. Elita národa. Nebo
spíš národů. Přesvědčuji se o tom na každé směně. Napíšete a vyvěsíte jim
oznámení, že si mají vyzvednout ubytovací smlouvu a oni po pěti dnech přijdou,
řeknu: „Viděl jsem nějaký papír na dveřích,“ a čekají, až mi to dojde. Pak se jich
zeptám na jméno a oni mi ho čtou ze své (to vlastnictví jsem schválně
kontroloval) ISIC karty. Tohle byla situace, kdy jsem neudržel vážnou tvář.
Stydím se a ještě teď mne to nutí do smíchu.
Otázka xenofobie občanů ČR nebude tak horká, jak se
zdá z médií. Jak mne na mé noční přesvědčil asi čtyřicetiletý chlap
rozvážející pizzu. Objevil se před recepcí s tím, že zahraniční studentka
(z Indie) po něm něco chce. Otázku týkající se otevírací doby konkrétní
pizzerie jsem přeložil, stejně jako následnou odpověď. Slečna spokojeně odešla
povečeřet, načež se ten chlap naklonil k okýnku a důvěrně mi sdělil: „Ale
není špatná ta černoška, co?“ Myslím, že mu zaměstnání rozšiřuje obzory. A to
je dobře. Ani bych se nedivil, kdyby se mu odteď každé ráno líp vstávalo.
I mně se nevstává nijak špatně. Zásluhu na tom však
nemá žádná slečna (kuš, začíná to být trochu dvojznačné). Stalo se mi totiž to
nejhorší, co se může studentovi stát. Nicméně už to mám za sebou a teď dělám
vše proto, abych nad tím nemusel už přemýšlet (což je mimochodem něco, co jsem
dělal až příliš dlouho). Takže se opovažte zastavovat mne s otázkami na
zbytečné roky a ještě zbytečnější výdaje. Ještě bych s vámi mohl souhlasit
a obávám se, že takovou koncentraci zbytečnosti a fatality bych nerozdýchal.
Takže se hodlám zaměstnat natolik, že nebudu mít čas poslouchat moudré rady.
Konec může být pesimistický. Je to konec, ne?