Nepřišel uložit svět



Recepční, Mír Otvůrce

R       -Ano?
M      -Dobrý večer, tak jsem tady.
R       -Prosím?
M      -Jsem tady. Stojím před vchodem a mávám na vás.
R       -A chcete, abych vám taky zamával?
M      -Ale né… Totiž… Vlastně je to jedno, klidně mávejte. Já vám ale volám kvůli něčemu jinému.
R       -To doufám. Povídejte.
M      -Mohl byste mi otevřít?
R       -Je odemčeno.
M      -Ano, to možná je. Já bych ale potřeboval otevřít.
R       -Proč?
M      -No, mám plné ruce.
R       -Držíte mobil.
M      -To ano, držím. Jinak bychom spolu nemluvili, ne?
R       -Tak ho někam schovejte a je to.
M      -Jenomže já nemám kam a začíná mi tady být docela zima a- Slyšíte mě?
___________________________________________________________________________
R       -Už teď vím, že toho budu litovat. Co chcete?
M      -Rád bych dovnitř.
R       -Proč?
M      -Zvenku to místo vypadá útulně. Chci se přesvědčit, že nel-
R       -Lituji, ale máme dnes plno.
M      -K čemu plno?
R       -K ubytování přece.
M      -Ale to je omyl, já už tady přece bydlím.
R       -Tak to s sebou jistě máte nějakou kartičku, že?
M      -K čemu kartičku?
R       -Tak sakra, když jste se tady ubytoval, musel jste od nás dostat něco, čím se máte při příchodu prokazovat, ne? Na jakém bydlíte pokoji?
M      -Malém. Ale líbí se mi tam. Víte, mám rád knihy.
R       -Číslo pokoje?
M      -Ach, já nevěděl, že bych měl dát svému pokoji číslo. Je to důležité?
R       -Tak hele, já jsem placený za to, že sedím. Čili momentálně vlastně překračuju své pravomoce. Takže jestli chcete dovnitř, řekněte mi vaše jméno a číslo pokoje. Já si vás najdu v počítači a teprve potom vás eventuálně pustím.
M      -Jenomže to už budu zmrznutý.
R       -V tom nevidím problém. Jméno?
M      -Mír.
R       -Jméno jsem chtěl.
M      -Mír Otvůrce.
R       -Hezké. Já teď budu předstírat, že jsem to přeslechl a znovu se zeptám na jméno. Ale jen proto, že jsem měl ještě před chvílí dobrou náladu.
M      -Tak dobře. Jsem Matěj Veselý.
R       -Výborně. Děkuju.
___________________________________________________________________________
R       -Vy u nás nebydlíte.
M      -Já tady ale bydlím.
R       -Od začátku semestru?
M      -Prosím?
R       -Kdy jste podepisoval smlouvu?
M      -Smlouvu? Ale vždyť já jsem byl ještě malý, když jsem se na tento svět nastěhoval. Tužku bych neudržel! A psát mě museli teprve naučit. Ani chodit jsem-
R       -To bylo moc hezké. Dobrou noc.
M      -Počkejte, já musím dovnitř! Jsem Mír Otvůrce, přišel jsem vás všechny zachránit! A je mi tady zima. Haló?!
___________________________________________________________________________
R       -Ano?
M      -Tojsemzasejá. Omlouvám se, že jste mě nepochopil. Já ale opravdu musím dovnitř a vy jste zamkl.
R       -Řekněte mi jediný důvod, proč bych vás měl pustit.
M      -Jenom jeden? Ale vždyť je jich tolik! A já jsem tak nerozhodný…
R       -V tom případě-
M      -Studenti! Spí u vás studenti.
R       -Teď ještě většinou ne, ale jo, máme tady studenty.
M      -A já jsem je přišel zachránit, víte? Všechny jsem přišel zachránit. Chodím po světě a potkávám lidi, hodně lidí. Seznamuju se s nima. To aby moji zachránění nebyli anonymní. Chci vědět, koho všeho zachráním od válek, utrpení, od lží a sacharidů, od… On je to vlastně docela dlouhý seznam.
R       -No vidíš, to zní líp.
M      -Tak pustíte mě?
R       -Ne. Ale pobavil jsi. Víš co? Zkus rozdávat letáčky.
M      -Pane, já opravdu nevím, co- Dobře, zavěste si. Ale já se nevzdám. Nikdy. A přijdu znovu a znovu, dokud… No, možná se tady ukážu až v létě.