Do kolika krabic by se vlezly moje vzpomínky? Přiznám
se, že tohle byl trochu chyták. Vzpomínky jsou totiž nehmotné. Na rozdíl od těch
krámů, co jedinec skladuje ve snaze nezapomenout.
Sbalit si věci a odstěhovat se není příliš složité.
Ale sbalit si úplně všechny věci, to je jiná. Vždyť mnohdy i při stěhování
takzvaně do svého necháváme si u rodičů sem tam nějaký ten drobný majetek,
který buď zapomeneme, nechceme nebo momentálně nemáme kam dát. Jako malý Jodid
jsem si u prarodičů vždy tyto hromady nepořádku velmi rád procházel. Daly se
tam totiž najít ty největší skvosty. Hromada starých časopisů (zejména ABC),
lehce handicapované hračky (ministerstvo dětských her jim automaticky dává invalidní
důchod), zajímavé věci obydlené korozí a tak dál. No a v pondělí jsem se já
sám musel neustále rozhodovat, co se ještě někdy bude hodit a co je třeba
vyhodit.
Příliš jsem věřil ve vlastní objektivitu. Jako kdyby
něco takového existovalo ve vztahu ke všemu tomu harampádí, co jsem za svůj
pobyt u rodičů stihl nastřádat. Dařilo se mi sice nezastavovat se a neprohlížet
si staré sešity ze školy či x rozepsaných povídek, ale i tak byl celý proces
třídění pomalý. Nechat si vykuchaný sešit ze základky? Je z fyziky a někde
v půlce jsem se začal mnohem víc zajímat o vlastní literární tvorbu.
Snažil jsem se na jednotlivé věci nahlížet jinýma očima, ale příliš mi to
nešlo. Jakou jsem měl tedy radost, když přišla matka, jedním pohledem obsáhla
tu spoušť a pečlivě neutrálním hlasem mi řekla: „Tvoje sestra by to všechno
vyhodila.“
Jakmile jsem skončil, rychle jsem po sobě zahladil
stopy a všech pět velkých krabic jsem odnesl na místo, odkud se budou nejlíp
stěhovat. Vědomí, že totéž čeká moje rodiče a sestru (která bude potřebovat
minimálně jeden velký kontejner na odpad, chce-li se všeho zbavit) mi pomohlo
pouze trochu. Ještě ve vlaku cestou domů mou hlavou vířily vzpomínky a trvalo
opravdu dlouho, než se mi podařilo nevnímat je. Ale říct, že čas něco spraví je
blbost. Čas je jako eroze. Písek přitom znamená všechno, jen ne spravenou
skálu.
Jestli ty krabice
někdy najdete, neberte mne vážně.