I a II
I -Podej mi prosím tu izolepu.
II -Ještě jsi neřekl, kde ji máš.
I -Tam, kde izolepa obvykle bývá.
II -A to je?
I -Pod postelí přece.
II -Nechápu proč-
I -Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit.
II -No… Dobře. Jdu ji hledat.
I -Ne hledat, pouze najít. Je hned na
kraji.
II -Přilepená k rámu?
I -Ano, to je ona.
II -Ale drží tam pevně.
I -Musí. Jako „izo“ by na trhu nevydržela
dlouho.
II -Cože?
I -Budu potřebovat šroubovák.
II -Jaký?
I -První, co ti přijde pod ruku.
II -Tak si ho podej.
I -Mohl bych, kdyby nebyla moje přítomnost
vyžadována tady.
II -Ach jo. Kde je?
I -Všechny se nachází v bedně s nářadím.
II -A bedna s nářadím?
I -Tam, co obvykle.
II -Tam není.
I -Tak bude asi jinde.
II -Jo? A kde?
I -Nevím. Ale můžu ji zkusit zavolat.
Bedno? Bedno? Bednoooooooo?
II -Nech toho, podívám se po ní.
I -Myslím, že má červené víko.
II -Já vím. Kupovali jsme ji spolu.
I -Ano. Krásné vzpomínky. Pak nám ujel
autobus, ne?
II -Jo.
I -A my jsme šli domů pěšky. Začalo pršet
a ty ses chtěla vrátit, ale já jsem odmítl, protože by to bylo nečestné.
II -Měla jsem dva týdny rýmu a kašel.
I -A přišla jsi o hlas.
II -Ano. Bylo to hrozné.
I -Jak říkám, krásné vzpomínky.
II -Našla jsem bednu.
I -Výborně.
II -Tak pozor, ať po tobě nehodím kladivo.
I -Počkej, podívám se, jestli… Ne, kladivo
nepotřebujeme.
II -Je docela těžké.
I -Nemusíš mi hned vyhrožovat. Chtěl jsem
nám ušetřit čas, a tak jsem se podíval na celý seznam.
II -A co tam teda ještě je?
I -Dvě stě pět gramů hřebíků.
II -Jakých?
I -Nepíšou.
II -A nechceš si ten zbytek věcí najít sám?
Když to vezmu za tebe?
I -Rád bych, ale tady stojí, že… Ne, tady
to není. Jo, tady. Neměl bych přestat míchat.
II -Jinak se to co? Připálí?
I -To není sranda. A ano, nechceme to
připálit.
II -Připomeň mi, proč to děláme.
I -Protože máme hlad a tohle má být
speciální recept na těstoviny.
II -Kde jsou v tom těstoviny?
I -No právě. Speciální.
II -Ach jo.
I -Kam jdeš?
II -Přestalo mě to bavit. Jdu si koupit
pizzu a vrátím se pro to kladivo.