pan Cibule, pan Herec
C -Teď už
to bylo skoro dobré.
H -Ty s tím
nebudeš nikdy spokojený, co?
C -Dal
jsi malý důraz na slovo matka.
H -No a?
C -Nemůžeš
intonačně upřednostňovat otce. Ještě se na to vrhnou ty gender ženské a ředitel
mi celou hru zatrhne. A víš moc dobře, co by to pro tebe znamenalo.
H -Zpátky
do hříbku?
C -Správně.
Tak hezky znova.
H -Vynechej
mě, krutý osude ze svých bramborových kaší. Ó otče můj, ó MATKO má, strčte si
své sirky do uší.
C -No
vidíš, že to jde.
H -Takže
dobrý?
C -Jo.
H -Konečně.
C -Ale ještě
si nejsem jistý tím tvým pohledem. Přijde mi, že by ses měl spíš dívat někam
sem.
H -Proč?
C -Dodáš
tomu naléhavost.
H -Já mám
právě dojem, že je to naléhavé až až.
C -Každý
monolog má být naléhavý.
H -Ale
tohle už místy vypadá, jako kdybych nutně potřeboval na záchod.
C -V tom
je právě ten vtip.
H -Který
nevidím.
C -Snad,
po pár reprízách bys to mohl pochopit. Ještě jednou od osudu?
H -Nemůžeme
si dát na chvíli pauzu? Už od toho visení hlavou dolů necítím nohy.
C -Máš
cítit tu roli, ne nohy. Ale abys neřekl, že jsem na tebe zlý, sundám tě.
H -Díky.
Poč- Počkej!
C -Co?
H -Můžeš
to udělat tak, abych se nepraštil?
C -Můžu
snad za tu přehnanou lásku, kterou tě častuje gravitace?
H -Rejžo…
C -Kolikrát
ti mám říkat-
H -Já
vím. Na jevišti jsi pan Cibule. Promiň. To je tou krví v mozku.
C -Nejsi
tam na ni zvyklý, co? No jen se nedělej, mladá Staňková umí hrát veverku
opravdu věrohodně. Na devatenáctiletou slečnu.
H -Vůbec
nevím, o čem mluvíš. Ale děkuji za sundání.
C -Nemáš
vůbec zač. Co?
H -Cigaretu?
C -Ne,
díky. Nekouřím.
H -Odkdy?
C -Od té doby,
milý závisláku, co mi Liga proti neplodnosti udělila cenu za statečnost v boji
proti kouření.
H -Liga
proti čemu?
C -Proti
neplodnosti.
H -Co to
sakra je?
C -To je
něco, čím moje žena vyjadřuje obavy, aby si nemusela hledat funkčnějšího dárce chromozómů.
H -Aha. A
v čem tkvěla ta cena?
C -Dostal
jsem teplou večeři.
H -Hm, to
je-
C -Bez
komentáře. Soustřeď se radši na ten monolog.
H -Vidíš,
to jsem se tě chtěl zeptat, není to zbytečně dlouhé?
Není. Správný autor ví, kdy má přestat.