Mám negativní zkušenost s hledáním
zaměstnání. Posledně mi trvalo skoro pět měsíců, než někdo odpověděl. Šest
měsíců, počítáme-li i první regulérní odpověď. Proto jsem raději s novým výběrem
práce začal už teď.
Štěstí přeje připraveným. Ale jak
se jím stát? Někteří mají očividně přirozený talent na podobné věci. Anebo
předplatné. Každopádně ať tak či tak, nikde veřejně se návod na to, jak být
připravený, nedává. Takže se chystám po svém. V prvé řadě je dobré mít
nějaké zkušenosti. Jedno jaké, počítají se roky. Jím tedy jedno jablko za
druhým. Od raného dětství. To už je hezká řádka let. Další dobrou věcí je
doporučení. To ještě nemám, ale už intenzivně trénuji břichomluvectví. K získání
práce se hodí i prokázat určité vlastnosti. Díky povaze svého současného místa
jsem časově flexibilní, počet vyhazovů z jedné a téže fakulty zase svědčí
o mé loajalitě. No a konečně, díky absenci titulů, řidičských průkazů či
čehokoli dokazujícího mé znalosti, jsem sice schopný, ale mnohem levnější.
Zkrátka a dobře ideální zaměstnanec.
Přesto cítím, že to asi nebude
stačit. Napsal jsem si proto životopis. Doba však preferuje strukturované (a
stručné) dokumenty, zatímco já bych se nejraději rozepsal. Na druhou stranu je
ta skromně vypadající A4 alespoň ohleduplný k unaveným očím každého
personalisty. Zpětně zjišťuji, že mým zdaleka největším úspěchem je získání
maturitního vysvědčení. Od té doby jsem papírově zbytečný. Což beru pozitivně.
Mám totiž minimum špatných návyků, které by bylo třeba odstranit. Jsem v tomto
ohledu nejrasovější tabula, nebo jak to ten Angličan psal.
Dívám se hodně dopředu, takže se
připravuji i na případný pohovor. Vedoucím komise je obvykle pan jezevec,
přísedícími pak méďa a Karlík. Je dobré takto cvičit vlastní plyšové hračky.
Kdyby se náhodou něco nepovedlo, nechám je zaměstnat jako personalisty a sám
budu z jejich platů rozjímat nad současným literárním uměním. Vlastně ani
netuším, proč to není mým primárním cílem. Asi rád pracuji nebo co.
Teď jenom začít hledat vhodné nabídky…