Kdo
by neměl rád Vánoce? A dárky? Veškerý ten shon spočívající ve většinou
chaotickém obíhání náhodně vybraných obchodů v naději, že v té konkrétní
drogerii už tu vzducholoď budou konečně mít… Tak přesně takové Vánoce nás
nečekají.
I
letos jsme totiž šli na Vánoce hezky se seznamem. Nejprve tedy bylo potřeba
vymyslet, kdo si vůbec nějaký ten dárek zaslouží. Pak následoval krátký
brainstorming týkající se výběru ideálních prezentů. Následně se ověřovala
dostupnost a cena, přičemž tento rok na škrtání nepotřebných darů (tzn. nad
limit našeho rozpočtu) nedošlo. Jako obvykle jsou na našem seznamu téměř
výhradně knihy. A chlubím se tím jenom proto, že už je máme všechny hezky
nachystané na zabalení.
Celý
rok se knihkupectvím vyhýbáme, protože jinak bychom neměli ani na chleba.
Vločka si vypomáhá knihovním fondem, já recenzními výtisky. První knihu čistě
pro sebe jsem si letos koupil minulý měsíc. Takže, když se my dva objevíme
v knihkupectví, musíme postupovat obezřetně. To v prvé řadě znamená
být rychlí a soustředit se pouze na položky uvedené na seznamu. Žádné: „Jé, o
tom jsem četl v Pevnosti. Ale to vypadá hodně dobře.“ Nebo: „On už vyšel
další díl?“ Požadovanou knihu je třeba najít, uložit do nákupního košíku,
odškrtnout si ji v bloku a rychle se přesunout do další sekce pro jiný
titul. Trochu nám ve středu pomáhal i blížící se konec prodejní doby. Snad
proto jsme celý nákup stihli v rekordním čase 35 minut. Domů jsme si vezli
dva batohy nacpané kvalitní literaturou a podstatně lehčí peněženku.
Nedokázal
jsem bohužel nijak nenápadně zjistit, jakou že to knihu mi vločka vybrala k Vánocům.
A to ji kupovala ten večer, na tomtéž místě. Jsem sice zvědavý, ale rád se
nechávám překvapit. Bylo mi totiž naznačeno, že jde o titul, který bych moc rád
vlastnil, leč nechce se mi za něj utrácet. To snížilo počet možností na
přijatelných padesát. Hádám, že v tom bude mít prsty ženská schopnost
neustále překvapovat. Když se totiž já pokouším vybrat dárek, který by vločce
udělal radost, dopadne to většinou asi takhle:
„Asi
si koupím tu novou sbírku od Krchovského,“ řekla mi jednoho krásného dne.
„Ne,
nekoupíš. Jinak bys tím Ježíška vážně naštvala.“
Jindy
jsem se zase dozvěděl, že: „Už vyšel druhý díl Sila.“
Obě
knihy leží schované v naší garsonce a čekají na převoz pod stromeček. To
ale ještě pořád není ten nejhorší případ mého organizačního selhání.
Minulý
týden se mi vločka pochlubila, že jí poštou přijde taková maličkost, kterou si
chce před Vánoci udělat radost – červené náušnice. Nechal jsem si je ukázat na
obrázku a ke své hrůze jsem zjistil, že to jsou tytéž šperky, jaké jsem den
předtím u stejného výrobce objednal i já. Zdá se, že tu ženskou nepřekvapí nic.
Naštěstí mám v rukávu ještě jeden větší dar, který určitě neočekává. Tedy
pokud se zítra neobjeví s tím, že si ji jde vyzvednout…
Vždycky
se hrozně moc těším na zimu. Nemohou za to jenom Vánoce, ale je to hezký svátek.
Zvláště když dostanete něco hezkého (takže žádné omrzliny nebo opar). Ať už mne
letos vločka či ostatní překvapí čímkoli, ten největší a nejúžasnější dárek
jsem si již rozbalil. To když jsme navštívili prodejnu sportovních potřeb ve
snaze pořídit jednu konkrétní drobnost pro tchána a odešli jsme s dvěma páry
in-line bruslí. Doteď nevím, jak se to stalo. Nicméně od té doby netrpělivě
vyhlížím jaro. A v pátek jsem na svých nových bruslích málem jel do práce.
Nebyla by cyklostezka Brno – Praha?