Každý z nás má nějaké tajné přání, o němž ví,
že se mu nejspíš nikdy nesplní. Já jsem měl letos víc štěstí než rozumu, neb mé
prosby prožít opravdu klidné Vánoce byly vyslyšeny.
A stačilo mi k tomu překvapivě málo. Jen dostat
se po noční směně na vlakové nádraží, vybrat si správný vlak, probudit se ještě
před Přerovem, přesednout na PPVM (pojízdné přepravní vlakové muzeum) a
nezapomenout jméno cílové stanice. Tam jsem byl vyzvednut a odvezen směrem Štědrý den.
Po vánočkou vonící snídani mi byla nabídnuta postel,
což jsem nadšeně uvítal. Přeci jenom, komu by se chtělo prozívat den a potupně
přát v devatenáct nula nula osazenstvu dobrou noc? Měl jsem v plánu osvěžit
se hodinkou a půl na lůžku. Moje žena mi však dopřála více než dvojnásobek. Na tomto
místě bych se asi měl přiznat k jedné z mých mnoha chyb: Mluvím.
Hodně a rád. Není proto divu, že mne ještě před mým usnutím moje nejdražší
poprosila o stručnější vyjadřování se. Slíbil jsem.
Vánoce byly
super.
Abych ale mohl
omezit svou výřečnost, musím si to někde kompenzovat. Ideálně někde, kde mne
nikdo neuslyší. Čili tady.
Každá rodina má své vlastní tradice. Tady se na
Vánoce vymění kapr za lososa, u stromečku pak mladší generace opráší své
znalosti hry na flétnu (pes si zase vzpomene, jak správně výt) a teprve potom
dojde na všemi očekávané rozdávání a rozbalování prezentů, přičemž předtím je
určeno pořadí, v němž jednotlivci budou tuto činnost provádět. Zde si opět
dovolím jednu kritickou poznámku. Mezi mé další chyby patří i netaktní a
nechutná potřeba vychutnat si každé rozbalování dárků. Ne proto, abych někoho
naštval. Ani z důvodů nějaké přehnané nešikovnosti. Prostě jenom miluji
ten okamžik před samotným odhalením podstaty daru. Nutno podotknout, že rodina
mé ženy je abnormálně tolerantní. Koneckonců, ještě jsem naživu (a ženatý).
Už jako malé dítě jsem pochopil, jak to doopravdy je
s dárky. Nemusíte být hodní, abyste něco dostali. Naštěstí. Jinak bych
musel i za tu štědrovečerní večeři platit… Letos jsem byl obdarován více než
štědře. Nechci se chlubit, ale mám spoustu kávy a samé praktické věci, které
jsem si plánoval koupit. Plus opravdu hodně pevnou lepicí pásku. Tchán očividně
nechtěl nechat nic náhodě. Zaskočen štědrostí nadílky, rozhodl jsem se vzít si
tuto symboliku k srdci.
Zbytek mého den a půl trvajícího pobytu lze shrnout
dvěma slovy: Příjemné lenošení. Hojně jsem jedl (budu nechutný a tlustý), četl
(budu slepý), pil jsem kávu (budu mít problémy s vysokým krevním tlakem) a
modlil jsem se, abych v pátek večer nemusel odjet zase domů. Pochopitelně
mi to nevyšlo. A když tak nad tím teď zpětně přemýšlím, myslím, že to bylo
jedině dobře. V tom nejlepším se má přestat. A já jsem poprvé po opravdu
hodně dlouhé době dostal možnost prožít skvělé Vánoce bez obvyklých negativ.
Upřímně doufám, že se mi to zase někdy podaří.
Až se naučím
mlčet.