Francie
je nádherná země s bohatou historií a zajímavou kulturou. Její krásy předčí snad jedině množství
předsudků, které o Francouzích kolují. A právě z předsudků a jejich
(ne)vyvracení čerpá britský novinář Stephen Clark. Jeho Merde! je stejně tak zábavné,
jako poučné.
Paul
West přijíždí do Francie, aby pomohl vlivnému podnikateli založit síť anglických
čajoven. Ano, čajoven. S čajem. Ve Francii. A ještě ke všemu anglických
čajoven. Na první pohled jde o naprosto absurdní nápad. Pokud ovšem spoléháme
na stereotypy. Paul si však neúspěch nepřipouští. Ostatně, má dost práce s aklimatizací.
V Paříži na něj totiž čeká nefalšovaný kulturní šok (nepříjemné zážitky
pramenící z rozdílu mezi chováním místních a naším očekáváním pramenícím z rozdílných
kulturních hodnot a pravidel chování). Tato nepříjemnost postihuje bez rozdílu všechny
jedince žijící dlouhodobě v cizí zemi. Ovšem každý se s tím vyrovnává
po svém. Někdo trpělivě chodí mezi lidi a snaží se navyknout jiným vzorcům
chování. Někdo se před odjezdem do ciziny vybaví dlouhým seznamem potenciálních
problémů a nosí ho stále sebou. Paul se pokouší přežít díky svému humoru.
Britskému. V Paříži. Stoletá válka sice dávno skončila a nejlepší
francouzskou obranou je kapitulace, nicméně Francouzům to někdo zapomněl oznámit.
Je tedy více než jisté, že se Paul dostane do spousty velmi zajímavých situací.
Nutno
ovšem podotknout, že Paulova potřeba komentovat vše francouzské se víceméně
omezuje pouze na pobavení posluchačů, nikoli pařížských domorodců. Což svědčí o
tom, že ač se nešťastný Brit velmi těžce vyrovnává s některými aspekty francouzského
způsobu života (neplatí ovšem o sexu, kde mu stereotyp této kultury víceméně
vyhovuje), má dostatek rozumu, aby své postřehy nevyprávěl na veřejnosti.
Ostatně i tak se na oplátku dozví spoustu štiplavých poznámek na adresu
ostrovanů. A nutno podotknout, že je poměrně zábavné stát úplně stranou, coby
posluchač z jiného kulturního prostředí, a smát se všem narážkám a
postřehům.
Merde!
Rok v Paříži však není pouhý sled zábavných situací plných nekorektního
britského humoru. Autor nenechal hlavního hrdinou pouze poflakovat se metropolí
a šlapat do merde (pokud vám chybí představivost, pomůže slovník). Byť i to by
nejspíš v omezené míře mohlo fungovat. Paulův rok ve Francii se nese v mnohem
zajímavějším duchu poznávání francouzské kultury a tradic. Jestli se mu podaří
pochopit pravou podstatu francouzské duše, vám neprozradím. Nicméně tento
konkrétní výlet na kontinent není jediným Clarkovým dílem s podobnou tématikou.
Kombinace
bohaté zásoby stereotypů komentovaných značně nekorektním (avšak o to
zábavnějším) britských humorem plus bezchybný přednes Vladimíra Hausnera dělá z Merde!
vysoce návykovou audioknihu. Přiznám se, že jsem poprvé v životě ignoroval
klasickou literaturu, jenom abych si poslechl další kapitolu. Lepší doporučení
neexistuje.
Stephen
Clark: Merde! Rok v Paříži
Plus,
2015
10
hodin, 27 minut
