Tak trochu normální dialog během jednoho nekonečně nudného úterý.
JD -Pane
doktore, jsem rád, že vás vidím.
D -Á,
vážený pan Dřevěný. Prosím, posaďte se.
JD -Děkuji.
Dal bych si- Co to?
D -Obávám
se, že dobré mravy z této kavárny poněkud vymizely. Já sám jsem po vzoru
Bernarda Blacka musil čekat dobrou půlhodinu.
JD -Naštěstí
nosím pro tyto případy rezervní fond. Smím vám nabídnout?
D -Ach,
snad to není ta vaše vyhlášená pálenka z hub?
JD -Ale
co vás nemá, pane doktore. Toto jest svou mírností možnost zaměnit za likér.
Likér, kterýžto by vám každá žena nabídla ke kávě místo sušenky. Čistě proto,
že by si ji chtěla nechat pro sebe. A krom toho, tu houbovici jsem již vypil.
D -Hádám,
že dnes ráno.
JD -Jak-
Promiňte mi, zapomněl jsem, že jste doktor.
D -A
především lékař, milý příteli. Na to nikdy nezapomínejte. Ty vaše destilační
experimenty se mi příliš nezamlouvají.
JD -Dělám
to pro dobro lidstva.
D -Obávám
se, že vám nerozumím.
JD -Už
jste se někdy probudil o půl druhé ráno s děsivou bolestí hlavy a
přebývající končetinou?
D -Jak
to myslíte?
JD -Přesně
tak, jak to říkám.
D -V
tom případě nikoliv. Můj zájem o lidskou fyziologii je ryze akademický.
JD -Obdivuji
vás, doktore.
D -Musím
přiznat, že se také obdivuji. Jenom občas pochopitelně. Ale před zrcadlem.
Nejen vědou živ je člověk.
JD -A
na to si s vámi připiju.
D -Jest
to tedy bezpečné, myslíte?
JD -Dokonale,
můžete se spolehnout.
D -Dobrá
tedy.
JD -Nuže,
zde máte medicínu.
D -Netřeba
působit tak teatrálně, příteli. Medicínu předepisuje lékař, aby zbavil pacienta
nemoci.
JD -A
není snad žízeň chorobou nevyléčitelnou?
D -Nikoliv.
Zapomínáte na největší lék lidstva.
JD -A
to?
D -Smrt
pochopitelně. Ultimátní odpověď všem hypochondrům rodu Homo sapiens.
JD -Mohu
použít vaše slova coby přípitek?
D -Prosím.
JD -Děkuji.
Pak tedy nezbývá než připít si na konečné uzdravení se beze strachu z recidivy.
D -Ať
slouží.
JD -Hm,
panečku.
D -Poslúchaj,
Josefe, tá tvoja pálenka, to nebyu žádný likér.
JD -Ale
šmakovala, né?
D -Tož
enem co je pravda, šmakovala.
JD -A
dáme aj do druhéj nohy?
D -Možem.
JD -Ale
že máme dnes venku pěkně, že ano? Člověku by se chtělo prosedět celý boží den v kavárně
nad šálkem silné kávy a nějakým dobrým zákuskem.
Č -Pane?
JD -Šálek
silné kávy a nějaký zákusek, smím-li poprosit, dobrý muži.
Č -Hned to bude, pane.
D -Tedy,
vážený pane Dřevěný. Známe se již mnoho let. Až se to jeví být věčností. Ale
ještě nikdy se mi nestalo, že bych vás požádal o vzorek některého z vašich
pokusů. Avšak nyní, pro dobro vědeckého pokroku, jsem nucen umlčet svou pýchu a
vyzvat vás, abyste mi část toho vašeho likéru odprodal.
JD -Hádám
tedy, že jste moji končetinovou narážku pochopil správně.
D -Naprosto.
JD -Domníváte
se tedy, že by byla možná… Komerční produkce tohoto produktu?
D -Nabízíte
mi tímto spolupráci? Podíl ve společnosti? Půl na půl?
JD -Tady
je má ruka.
D -Avšak
prve je třeba destilát podrobit jistým testům.
JD -Rozumím.
D -Z
čistě lékařského hlediska ovšem.
JD -Pochopitelně.
D -V
tom případě, drahý kolego, nabídku přijímám.