B -Hej!
J -
B -Hej!
J -
B -Hej! Ty!
J -Co?
B -No ano, ty.
J -Já?
B -Samozřejmě. Kolik vás tady je?
J -To
je dobrá otázka. Kdo se ptá?
B -No přece já.
J -Myslím,
že budu potřebovat trochu detailnější odpověď.
B -Podívej se před sebe. Co vidíš?
J -Lednici.
B -Výtečně.
J -Povídám
si s lednicí?
B -Ale ne, kde žiješ? Jak by asi mohla
lednice mluvit?
J -No,
pokud by její kompresor dovedl vysílat při telepatické vlny, pak-
B -To říkáš jenom proto, abys mne
naštval.
J -Vůbec
ne.
B -A ještě si myslíš, bůhví jak nejsi
vtipný. Ale já ti odpouštím, protože jinak se nepohneme z místa. A čas
kvapí.
J -To dělá čas-to.
B -HA HA HA. Nemluvíš s lednicí,
nýbrž s jednou pětinou jejího obsahu.
J -Tak
lednice mluvit neumí, ale bagety ano?
B -Jsem ráda, že jsme si to ujasnili. A
teď: Mám na tebe velkou prosbu.
J -Povídej,
ó inteligentní jídlo.
B -Hele, neber to na lehkou váhu. Tohle
je smrtelně vážné.
J -Tak
jo. Sem s tím.
B -Potřebuji, abys mě snědl.
J -Co
prosím?
B -Sněz mě.
J -Proč?
B -To je moje věc. Prostě mě sněz.
J -Ale
já nemám hlad.
B -A já zase nemám čas čekat, až si ho
uděláš. Za dvě hodiny budu k ničemu.
J -To
nechápu.
B -Datum spotřeby.
J -Vždyť
je to nadsazené.
B -No a co? Stejně mě už neprodáš. Místo
toho si pro mě přijedou a odvezou mě kdoví kam.
J -A
to ti vadí?
B -Samozřejmě! Nesplním svůj účel. Bude
se mnou zacházeno jako s vyvrhelem. Proto potřebuji, abys otevřel tu
pitomou lednici a snědl mě.
J -Já
tě ale nechci sníst.
B -Víš, jak se museli cítit Vikingové,
kterým nebylo dáno zemřít v boji?
J -Jako
nesnězené bagety?
B -Přesně tak. A já takhle skončit
nemůžu.
J -Počkej,
ale Vikingové se těšili do Valhaly, zatímco tebe by čekalo…
B -No, jen to řekni.
J -Tlusté
střevo.
B -Ano, ano. A pak ven. Jako když se
housenka mění v motýla.
J -Jsi
nechutný.
B -Jsem šunková bageta s vajíčkem.
Co jsi čekal? Zasrané kuřecí stripsy? Ne, já patřím k plebsu. A jsem na to
patřičně hrdá. Navíc jsem o pět korun levnější, než ostatní. Čili určená masám.
Tak už to neprotahuj, beztak mě čeká dlouhá cesta.
A tehdy jsem se stal
breathariánem…