Elsa je skoro osmiletá holčička s téměř
normálními rodiči. To znamená, že jsou rozvedení a každý z nich má svoji
vlastní rodinu. Pro jiné děti by tato skutečnost mohla být stresující. Ne však
pro Elsu. Ta má na stres ten nejlepší recept – svoji babičku.
Kdykoli je Elsa smutná, přijde
babička s nějakým šíleným nápadem, jak vnučku rozveselit. Třeba tak, že se
vloupá do zoo a na přivolanou policejní hlídku hází exkrementy, zatímco jim
nadává do fašistů. A to jenom proto, aby malá hrdinka alespoň na chvíli
zapomněla na šikanu od svých spolužáků. Zkrátka ať se děje cokoli, můžete se
spolehnout, že stará paní přijde s nějakým neortodoxním řešením. Dokud
nepřijde situace, s níž si ani veteránka zahraničních lékařských misí
nedokáže poradit. Elsu poté čeká dlouhé putování do minulosti, při němž poznává
nejen rodinnou, ale i sousedskou historii. A čím blíž je odhalení největšího
tajemství babiččina života, tím víc zjišťuje, že některé chyby nelze vyřešit
pouhou omluvou.
V prvé řadě je třeba ujasnit
si jednu věc. Žádná z postav tohoto díla není tak úplně normální. Nejvíc
pochopitelně vybočuje Elsina babička, která se rozhodně nechová jako stará
dáma. Neustále se pokouší kouřit na zakázaných místech, dělá ostatním dospělým
různé naschvály a v žádném případě ani náznakem nepřipomíná stereotypní
představy o seniorech. Její láska k vnučce je však neoddiskutovatelná.
Spolu si vytvořily snový pohádkový svět, kde se mluví tajnou řečí a kde není nouze
o netradiční verze pohádek a o superhrdiny. Sama Elsa nepůsobí jako dítě, které
byste odbyli nějakou obyčejnou dospěláckou teorií o fungování světa. Co neví,
to si najde na Wikipedii a nestydí se využít každé příležitosti k opravování
dospělých. Třeba když použijí nesprávný výraz. Sousedi z téhož bytového
domu by taktéž neprošli testem průměrnosti. Ať už to je postarší pár závislý na
kofeinu či koláčcích (tímto nedoporučuji poslouchat audioknihu v blízkosti
oblíbených kaváren), podivín s obsesí na absolutní čistotu či protivná
dvojice byrokratů s neskutečným egem.
Podstatnou roli ve vyprávění hrají
události skrývající se pod symbolikou pohádek ze snové země. Babička se při
vymýšlení jednotlivých příběhů inspirovala vlastními zážitky z lékařských misí
a Elsino dobrodružství nádherně propojuje tyto události s reálným světem.
Dobro tak dostává nový rozměr (například babiččin lékařský altruismus
kontrastující s jejím zanedbáváním péče o vlastní dceru) a zlo získá
reálnější kontury (zejména v postavě nebezpečného muže, kterého válka
připravila o poslední zbytky empatie). S tím vším se musí vypořádat
naivní, leč velmi bystrá mysl hlavní hrdinky, aby dokázala pochopit a pomoct
všem lidem, kterým babička nějakým způsobem vstoupila do života. Právě onen
kontrast pohádkových vyprávění a skutečných událostí interpretovaných dětskou
myslí působí nejzajímavěji. Fredrik Backman vytvořil poetický obraz malých
bizarností na pozadí velice uvěřitelných osudů. Jeho hlavní hrdinka je sice
občas trošičku protivná (jako každé příliš zvídavé dítě), ale je to právě Elsina
snaha o pochopení, co příběhu dodává to správné kouzlo.
Dovolím si však zmínit i některé
(subjektivně vnímané) nedostatky. Celkový dojem z díla „kazí“ kombinace
atraktivního příběhu s hlasem Valérie Zawadské (v jejímž podání jsou
protivní sousedé ještě protivnější a sympatičtí lidé ještě sympatičtější).
Pokud totiž hledáte audioknihu, u které se budete moct věnovat jiným činnostem,
rozhodně si vyberte něco jiného. Tento kousek je totiž natolik poutavý a
zajímavý, že nic jiného než absolutní pozornost si nezaslouží.
Babička pozdravuje a omlouvá se
vás zavede do světa, který se vám bude opouštět jen velmi obtížně. Naštěstí
neexistuje nic jednoduššího, než vrátit se po doposlouchání na začátek a dát si
celou audioknihu ještě jednou.
Fredrik Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se
OneHotBook, 2015
Čte: Valérie Zawadská
12 hodin, 46 minut