Čas je všechno.
Budoucnost odbýváme větou, že „to ukáže až čas.“ Jako děti školou povinné
čekáme, až z nás čas udělá legální plátce spotřební daně. Nepříjemné věci
prý časem přebolí, čímž je de facto oslavována lidská neschopnost pamatovat si
vše. Spousta z nás žije z toho, kolik času stráví v zaměstnání.
Což mimo jiné krásně sarkasticky vystihla jistá písničkářka. Je tak vlastně s podivem,
že s časem nám daným neumíme pracovat.
Ztráta času připomíná nedokonale uzavřený vodovodní
kohoutek. Zpočátku nemá smysl vztekat se pro pár kapek tekutiny. Pak přijde
vyúčtování a nám nezbude než sáhnout do peněženky (do vlastní, neb o jiných
zdrojích psát nechci). Existuje přitom nepřeberné množství návodů, jak plýtvání
času zabránit. Pokud mohu soudit něco o jejich kvalitě, ty nejlepší rady jsou
vždy stručné. Těžko by vám totiž jinak mohli jejich autoři (autorky a
autorčata) vsugerovat, že s časem lze i šetřit. Byť uznávám, že opačný
postup může sloužit coby snadný test inteligence.
Já sám to mám s časem docela dobré. Pozvěte mne
na vodní dýmku, dobrý čaj nebo třeba do vinárny a pravděpodobně zjistíte, že ač
jsem zaneprázdněn, nějak bych to dokázal zařídit. Pokud se tedy bavíme o
setkání v rámci Brna. Ani moje schopnosti nesplňují limity pro označení
předponou super. Základ mého úspěchu tkví v různých organizátorech času,
které si každou chvíli nadšeně instaluji do svého smartphonu. Všechny do
jednoho mohu označit za skvělé. Většinu jsem ovšem použil pouze jedinkrát.
Proč? Nemám na ně čas.
Každý něco nestíhá. Uzávěrky literárních soutěží,
deadline pro odevzdání recenzí, vyhodnocení amatérské soutěže, vystudování
bakalářského oboru za tři roky nebo třeba napsání úterního článku ještě před
půlnocí. A zatímco některé termíny lze prodloužit (i když šéfredaktor pilně získává
kontakty na jihoamerickou mafii), jiné příležitosti se již nemusí opakovat. Občas
se mi podaří zachránit situaci díky svému zaměstnání, které nabízí bezpočet
příležitostí, jak si pohrát s časem. Nicméně něco mi říká, že ani tento
zdroj nebude nevyčerpatelný. A tak nastává doba, kdy je vhodné investovat
přebytky do něčeho smysluplného.
Budu-li sledovat
seriál Doctor Who, lze to označit (vzhledem k původu hlavního hrdiny) za
ztrátu času?