Na textovém editoru se mi líbí, že napíše přesně to, co chci.
I -Strávit velkou část života snahami
napsat humoristickou prózu, člověk může podlehnout klamu, že je vtipný.
II -To zní jako citace vytržená z nějakého
klasického a tudíž všeobecně ignorovaného literárního zdroje.
I -Vážně.
II -Smím se zeptat na zdroj?
I -Přiznám se, že sám nevím. Občas mě
takové věci napadají bez ohledu na autorská práva.
II -Čímž chcete naznačit, že-
I -No ano, přesně. Ale to zdaleka není
to nejhorší.
II -Nic hrozivějšího si nedovedu
představit.
I -Shodneme-li se na tom, že největším
problémem lidského života není utrpení, ale nejistota, pak výše uvedená obtíž
nelze být charakterizována vámi použitým adjektivem.
II -Bojím se popustit uzdu vlastní
zvědavosti. Ale dodám si odvahy. Dojedl jsem přeci tiramisu.
I -Božské tiramisu.
II -Božské tiramisu. A proto se zhluboka
nadechnu a zeptám se ještě jednou, tentokrát opravdově: Co může být popsáno
jako nejhorší v tom nejodpudivějším slova smyslu?
I -Kolego, tváříte se mnohem ustaraněji,
než je třeba. Tuto kalamitu nelze ničím přenášet na další hostitele; je omezena
prostorem mé vlastní mysli.
II -O co se tedy jedná?
I -Při tom citování zdánlivě moudrých
aforismů si nejsem jist, zda některé výroky nejsou mým vlastním dílem.
II -Což by tato skutečnost neumenšila váš
hřích?
I -Nikoli. Pouhá naděje nestačí. A co
víc, naděje je sama o sobě nebezpečná. Jeden by mohl zkoušet doufat v absolutní
autorství vyřčeného. Raději budu žít s vědomím hříšníka, než abych se v nitru
opíjel pouhou teoretickou možností na záchranu.
II -Myslím, že vám začínám rozumět.
III -Myslím, že byste toho měli nechat.
II -Proč?
I -Není vhodné naslouchat ženským
radám. Jejich psýché jest konstantně zatížena pokušení.
III -Zrovna teď jsem v pokušení jednu…
HA HA
II -Nové modely chápu velice rychle.
I -Ano, překvapivě rychle.
II -Může to být problém?
I -Za určitých okolností samozřejmě
ano. Ostatně jako všechno.
III -Ještě chvilku a nějaký problém vám
přidám.
I -To znělo poněkud výhružně.
II -Souhlasím.
I -Ale my se nemáme čeho bát.
II -Souhlasím.
I -Máme ještě tiramisu.
II -Božské tiramisu.
I -Božské tiramisu.
I -Avšak i cesta do pekel může chutnat
po oblíbeném dezertu.
II -Tak jest.
I -Nuže, rozhodnuto. Ženo, přines nám
ještě jednou totéž. A nějakou vodu.
II -Bez bublinek prosím.
I -Nejsme xenofobní.
II -Jemně perlivou?
I -Ano, lidská schopnost kompromisu je
hodna obdivu.
III -Tiramisu došlo.
I -Bohové! Vaše antagonistické
protějšky musí aplaudovat vestoje. Jaká to katastrofa nás postihla!
II -Myslím, že potřeba vody již pominula.
III -Dobře, vzdávám se. Na začátku to
vypadalo jako sranda, ale teď-
II -Je její zamyšlený výraz upřímný?
I -Jestli se mu dá věřit nebo zda se
ona domnívá, že takhle má vypadat stav, kdy je jedinec v úzkém spojením se
svým logos?
III -Konec, dost. Stačilo. Zaplaťte a běžte
si po svých.
II -Ještě nemůžeme.
III -Proč byste… Co to děláš? Vy jste… Vy
jste mě zatáhli do dialogu!
II -Nikoli.
I -Dialog jest rozhovorem dvou.
Teď už věděla,
proč vždycky sedává sám. Rozbila mu zrcátko bez ohledu na to, že tato
skutečnost vyústí v nepřiznání stropitného.