Nemá nejspíš příliš smysl ptát se,
jestli někdo zná Emila Zátopka. Tedy alespoň doufám, že jsme o něm již všichni
slyšeli. Legendární československý atlet, výjimečný běžec úspěšně zdolávající
všechny tratě. Symbol toho, čeho lze dosáhnout nezdolnou vůlí a poctivým
tréninkem. Jenomže jaký byl Emil doopravdy?
Kdybych napsal, že vlastně úplně
stejný, mohla by má recenze končit zde. Tak jednoduché to ale samozřejmě není.
Pavel Kosatík ve své knize zaměřuje svou pozornost povětšinou na Emila běžícího
(ostatně název titulu je více než symbolický), nicméně ne proto, že by se chtěl
vyhnout jiným tématům. Emil Zátopek totiž běhu propadl natolik, až mu zasvětil
celý svůj život. A když zrovna nespal, mohli jste ho takřka zaručeně potkat buď
na běžeckém oválu, nebo třeba na lesní cestě. Zní to tak jednoduše, až se nám
může zdát, že to nemůže být pravda. Je třeba si však uvědomit, že se náš běžec
narodil v jiné době jako sedmý z osmi dětí. Pocházel z dělnické rodiny
a jen zázrakem neskončil někde v kopřivnické Tatře, případně ve zlínských
továrnách Baťa, kam odešel za prací a za studiem. A jak se zdá, baťovský dril
kombinující práci na lince s večerním studiem a přísným denním režimem,
ještě znásobeným válkou, staly se základem, na nichž budoucí rekordman stavěl
své tréninkové postupy.
Je fascinující sledovat,
respektive poslouchat, jak se Emilovi dařilo objevovat metody, z nichž vychází
i současná atletika. První spolupráce s lékaři, byť tehdy spíše
experimentální a úzce zaměřená na pouhá pozorování a snahy strategičtěji si
rozvrhnout celý běžecký úsek na rychlé a pomalé etapy dnes právem vzbuzují úctu
svým průkopnickým charakterem. Jistě, k podobným výsledkům došlo mnoho
jiným atletů z cizích zemí. Ale nikdo toho nedokázal tak dobře využít,
jako právě Emil Zátopek.
Ač je tato autobiografie zkrácenou
verzí knižní předlohy, nemyslím si, že by bylo vynecháno něco podstatného.
Autor se dotkne i nepříjemnějších témat Zátopkova života, například článku
odsuzující Miladu Horákovou nebo třeba způsob, jakým vládnoucí strana udělala
ze Zátopka modlu dělnického hnutí. Tyto skutečnosti nejsou autorem rozebírány příliš
do detailu, přesto jsou opatřeny střízlivými komentáři a vysvětlením, že Emil
se soustředil především na sport a snažil se příliš nestarat o to, jak jeho
výkonů využívá propaganda. Koneckonců jeho oficiální prohlášení jsou čas od
času v rozporu s tím, jak se zachoval, nesměl-li některý z atletů
na mezinárodní závody z ideologických důvodů. A tak nezbývá než se smířit
s vysvětlením, že Emil byl dobrý člověk, který vše podřizoval svému snu
radovat se z běhu. Historie navíc ukázala, jak pragmatické to bylo
rozhodnutí. Když se totiž v památném roce „bratrské záchrany“ vojsky
Varšavské smlouvy pustil do kritiky Sovětského svazu, neváhal ho režim poslat k lopatě.
Audiokniha má v tomto případě
ještě jednu výhodu oproti knižní verzi. Nejenže je zkrácená (což mnozí jistě
ocení) a čte ji svým nezaměnitelným způsobem výtečný Ivan Trojan. Ona navíc
ještě obsahuje úryvky z rozhovorů s Emilem nebo například střípky
rozhlasových komentářů vysílaných přímo při závodech. Ty jsou natolik
sugestivní a živé, že by se k tomuto dílu mělo prodávat i upozornění k nevhodnosti
poslechu při cestě na zastávku MHD. Leckterým by se totiž mohlo stát, že se
sami rozběhnou.
Na druhou stranu, proč to vlastně
nezkusit?
Pavel Kosatík: Emil Běžec
Radioservis, 2016
Čte: Ivan Trojan
4 hodiny, 19 minut