Někdy se mi zdá, že bych neměl vůbec nic plánovat. No vážně.
Jenom si načrtnu, jak budu každý den věnovat chvíli psaní a mám jistotu, že se
k wordu (či jinému textovému editoru) minimálně měsíc ani nepřiblížím. Kdybych
si do svých každodenních plánů přidal i chození do práce, nejspíš mě do konce
týdne vyhodí pro samé absence.
Má to ale i svá pozitiva. Mohu se spolehnout, že ať se děje,
co se děje, budu vždycky (ne)příjemně překvapený. Ráno si po snídani sednu
k počítači, projdu si maily a snažím se nezapnout žádnou
z nainstalovaných her. Není to snadné, s trochou snahy to však jde.
Někdy je sice potřeba odehrát nejdřív pár tahů, ale co bych neudělal pro blaho
světa, že? Potom mne většinou zláká rozečtená kniha a než se odhodlám zase ji
odložit, je čas jít do práce. Inu, není to snadné, zapomenout na všechna
dopolední lákadla a věnovat se chvíli psaní. Vlastně je to skoro nemožné. Ale
dnes jsem se na oběd posilnil dostatečnou dávkou kečupu, tak mi to mlácení do
klávesnice jde o trochu líp. A ne, rozhodně jsem nezanedbal své oblíbené
obsazování starověkého světa. Ehm.
Teprve teď se tady rozkoukávám a hledám, co všechno jsem za
dobu své nepřítomnosti zanedbal. Je to zvláštní, ale nikdo jiný na můj blog
nepíše. Asi bych si měl pořídit nějakou neplacenou pracovní sílu, která by
mapovala všechny mé myšlenky, třídila je a výsledek publikovala na internetu. Jiné
varianty zatím nepřipadají v úvahu. Už jenom proto, k čemu jsem se
přiznal v úvodu. Mohl bych sice… Ale to ne, to by znamenalo vstávat dobře
o dvě hodiny dřív, aby se mi povedlo stihnout všechno, co většinou stíhám za
celý týden. Trocha time managementu? Nejspíš si koupím jednu z těch zlevněných
publikací plnou rad, jak zatočit s prokrastinací a jak neutrácet zbytečně
za blbosti. Anebo si dám dýmku. U té se mi sice špatně píše, ale zato hezky
voní. A kazí pracovní morálku.
Musím tedy přiznat, že původní domněnka (nový počítač mne
bude motivovat k psaní) byla mylná. Čím víc příležitostí mám, tím míň toho
jsem schopen využít. Ještě by snad mohlo pomoct nějaké to vymítání (jsem hrdý
vlastník vonných tyčinek), jen mám strach, abych nevyhnal vlastní ženu namísto
lenosti. I když čistě teoreticky, kdybych se musel o celou domácnost starat sám…
Ne. Zapomeňte, že jsem něco takového zmínil. Žádné vymítání nebude. To si
raději uvařím kávu a konečně se podívám, jestli mne za tu dobu mé bloggerské
neaktivity napadla nějaká ta idea na šneky.
A když ne, ještě pořád je tady ta vodní dýmka…