Původně jsem se k tomu
vůbec nechtěl vyjadřovat. Live and let live, jak říkáme u nás na Moravě.
Nicméně vlna nenávisti a šovinistické zlovůle je mnohem silnější. A každá akce
zaslouží si náležitou reakci.
Příliš dlouho žily ženy ve stínu mužů. Nedostávalo se jim
rovných práv, nemohly vlastnit majetek, případně byly samy považovány za
majetek, nemohly se rozvádět, nesměly volit či být voleny, atp (doplňte si
jakékoli vhodné útlaky ze své oblíbené historické éry). Tato dlouhá historie
útlaků dala vzniknout jak enormnímu množství předsudků a pokroucených tradic
(na něž může každý správný šovinista odkazovat), tak ohavností v rovině jazykové.
A zatímco některé národy dokázaly část těchto sedimentů již odstranit, stále
ještě máme před sebou příliš mnoho práce. Nemluvě o tom, jak vypadá ve srovnání
s jinými jazyky ten náš (logicky nebudu psát mateřský, protože bych se dopouštěl přesně toho, co je třeba
vymazat z našich slovníků).
Jak je například možné, že jsou ženy ještě stále nuceny
používat na konci svého příjmení ono nelichotivé -ová? Jako kdyby tím měly
dávat světu na odiv svou podřízenost nějaké jiné osobě. Proč si nemohou samy
vybrat, co je pro ně nejlepší, a zavrhnout konečně tento zrůdný přežitek?
Taková Jana Nováková přeci nemusí nutně patřit někomu se jménem Novák (všichni
dobře víme, že čárka nad -á v jejím příjmení je pouhou kamufláží). Jana
Nováková klidně může být samostatnou, suverénní a soběstačnou lidskou bytostí
hlásící se k ženskému rodu. První chybou v očekávánému narovnání
vztahů mezi mužským a ženským rodem v jazyce by bylo navrhovat Janě, aby
se pouze vzdala svého -ová. Jak na vás působí Jana Novák? Nebude snad vzbuzovat
negativní reakce svého okolí už jenom tím, že Novák je historií zažitá
maskulinní verze tohoto příjmení? Bude. A přestože chceme pracovat na tom,
abychom si byli před ústavem pro jazyk český všichni (lidé, nikoli jenom muži)
rovni, je třeba provést mnohem důkladnější změnu, než pouhé hraní si s přechylováním.
Je třeba zbavit se takových příjmení, která obsahují ono prokleté -ová. Jednou
provždy. Vždyť o co lépe zní taková Jana Nová? Tato verze nevzbuzuje žádné
asociace majetkového typu. Proto musí všichni Nováci, Novákové a jim podobní
zmizet v propadlišti dějin.
Ale tím to samozřejmě pouze začíná. Nedávno se na sociálních
sítích objevil důkaz toho, jak moc je genderová nerovnost zakořeněna v jazyce.
V roce 2015 vydalo nakladatelství Nová škola Brno čítanku pro 2. ročník
základní školy. A tam lze najít následující verše:
„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky.“
Neptám se, jak je to možné. Vím, kolik práce se stereotypy
ještě máme. Stejně se nemohu ubránit pocitu pobouření. Kdo je onen básník, aby
již žákyním na prvním stupni základní školy diktoval, jak mají naložit se svým
životem? Ano, je pravda, že žena se rodí s takovou biologickou výbavou,
která jí umožňuje vypěstovat v sobě nový život (s trochou pomoci v podobě
cizí genetické informace) a následně ho porodit. Ale to z ní rozhodně nedělá
matku. Dotyčná se může produktu svého těla klidně a bez obav zříci. Nemluvím
teď o odhazování novorozeňat do popelnic, ale v rámci našich zákonů
existují humánní způsoby, jak se nestarat o dítě. Zároveň ale nemusí daná osoba
nikdy ani otěhotnět. Ať už z vlastního přesvědčení nebo kvůli vnějším
vlivům. Všechno je předmětem svobodné volby. Toto by si měli všichni uvědomit a
pokud možno co nejdříve.
Proto by první verš měl znít nějak takhle:
„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky,
budou-li si to přát a bude-li to realizovatelné. Zároveň ale mohou klidně být
inženýrky či uklízečky, budou-li si to přát. Mohou být jak maminky, tak
inženýrky či uklízečky. Mohou být všechno dohromady, budou-li si to přát. Holky
jsou na světě proto, aby nepodléhaly žádným předsudkům nebo biologickým
procesům svého těla. Ale klidně mohou podlehnout, budou-li si to přát. Stejně
jako kluci.“
Báseň by pak mohla vhodně pokračovat dál. Uznávám, že
takováto úprava si vyžádá o něco větší tiskové náklady, ale co bychom neudělali
pro budoucnost nastupující generace? Kromě toho, drtivá většina ostatních textů
by stejně z čítanky musela tak jako tak zmizet nebo být dodatečně
editována.
Vždyť kolik pohádek, povídek a románů je postaveno na uměle
vykonstruované nerovnosti pohlaví? Podívejme se například na tolik oblíbeného
Pána prstenů. Kde jsou tam silné ženské hrdinky? Arwen čeká, jestli se Aragorn
vrátí. Je ochotna se pro něj obětovat a on si potom stejně klidně časem umře
stářím. Kde je jeho oběť? Nebo Galadriel. Tu zase autor profiluje pouze jako
vznešenou dámu s tajnou touhou přivlastnit si cizí šperk. A kde je zbytek
ženských postav? Žádná žena se nevydá na výpravu za záchranou světa. Buď to
bude proto, že jim na tom nezáleží nebo se takhle svět zachránit nedá. Anebo je
nikdo nepozval. Další, jenom trochu menší nehorázností je entské hledání entek.
Stromovous sice naznačuje, že nejsou-li entky, nemohou se entové rozmnožovat,
což je v souladu s nastavenou biologií naší reality, z níž ostatně
Tolkien vychází. Ale na co již Stromovous zapomíná zdůraznit je skutečnost, že
kdyby entky byly (fyzicky na daném místě), nebyla by jich potřeba k tomu,
aby dva entové mohli vychovat entě. Stejně tak je tomu i naopak. Dvě entky by
klidně mohly vychovat potomka bez toho, aby jim do toho zasahovat ent
(pomineme-li samozřejmě ten počáteční kapitál v podobě genetického
materiálu).
Proto je potřeba podobně závadné knihy buď vhodně upravit
nebo (což je vzhledem k současným autorským zákonům pravděpodobnější)
zneutralizovat. Nemůžeme dovolit, aby byly další a další generace ovlivňovány
nedostatky spojené s naší minulostí. Je třeba hledět kupředu.
Stereotypy vznikly z potřeby zjednodušovat, ulehčit si
práci. V minulosti to byla potřeba. Den není nafukovací a na poli či v továrnách
bylo vždy příliš mnoho práce. Do toho ty nepřekonatelné vzdálenosti a podobné
překážky. Ale my nic takového už nepotřebujeme. Pryč je doba, kdy nebyl čas.
Automatizace dosáhla dnes již takové úrovně, že si můžeme klidně dovolit
zastavit se a říct inkoustové multifunkční zařízení určené k tisku,
skenování či kopírování, namísto toho, abychom danou věc odbyli coby tiskárnou, kopírkou či skenerem podle toho, co zrovna používáme
(a slovo multifunkce to taky příliš nenapraví).