Quintus Licinius Cato to dokázal. Navzdory všem vrtochům
Fortuny se mu povedlo obstát v těch nejtěžších zkouškách a přežít všechny
krvavé střety, čímž si vysloužil alespoň trochu respektu svých legionářů. Možná
v něm ještě nevidí přirozeného zástupce centuriona, ale rozhodně z něj
už nemají legraci.
Ono taky nic z toho, čím si Druhá legie prošla, nelze
nazvat zábavným. Vylodit se v Británii anebo zachránit invazní armádu před
spiknutím jednoho podnikavého (a hlavně ambiciózního) důstojníka. A přesto na
ničem z toho teď nezáleží. Vybudované předmostí se totiž samo neubrání a
krvelační barbaři navíc nikdy neutíkají moc daleko, aby se mohli kdykoli otočit
a pokusit se nahnat římské obchodníky s civilizací do moře. Legiím hraje
do karet zkušení velitelé a opravdu silná motivace udržet si iniciativu a co
nejdříve ukončit hlavní fázi tažení. Britové zase spoléhají na osvědčenou
taktiku spálené země a na tajnou pomoc neznámého dobrodince, kterým britským
kmenům dodává římské zbraně. Největší katastrofou, která může změnit vojenskou
situaci, je ale příjezd císaře. Ten se coby vrchní velitel říše rozhodl stát se
mnohem obávanějším vojevůdcem nežli Scipio Africanus, Hannibal a Alexandr
Veliký dohromady. Jenže nikdo nemá odvahu přiznat mu, že barbaři většinou
nesedí se založenýma rukama v naději, že jim konečně někdo obsadí sídelní
města. Jestli má tohle Druhá legie přežít, bude potřebovat víc než jen trochu
štěstí.
Druhá výprava doprostřed vojenského tažení proti Britům se
příliš neliší od té první. Tedy, hlavní hrdina to stačil dopracovat k profesionálnímu
vojákovi, a i fronta se zase o něco posunula. Jenomže i když je z Catona konečně
legionář, pořád ještě je to jeho první vojenský konflikt. A fronta má tendence
nečekaně se posouvat tam a zpět, podle momentálních úspěchů té či oné strany.
Autor postavil uvěřitelný a hlavně (díky bohům za to) realisticky podaný příběh
plný historických reálií, čímž mimo jiné dokazuje, že udržet děj dějepisně
přesný ještě neznamená udělat z něj nudnou přednášku. Ve výsledku budete
nejen fandit sympatickým postavám (a bát se o jejich život, neb Simon Scarrow
si literárních životů moc neváží), ale také se něco málo dozvíte o tehdejších
reáliích.
Audioknize opět skvěle vytváří atmosféru nevtíravé hudební předěly, a
hlavně výborný přednes Marka Holého. A protože Vítězství orla neznamená konec
ostrovního dobrodružství, není nic snazšího než provést invazi směrem ke
třetímu pokračování.
Simon Scarrow: Vítězství Orla (Quintus Licinius Cato 2)
Audiotéka, 2017
Čte: Marek Holý
13 hodin 43 minut