Nemám sebemenší ponětí, co budu
tento rok dělat. Krom těch očekávatelných aktivit spojených se zajišťováním
rodinného rozpočtu nebo slavení některého z význačných výročí (ještě pořád
si to ale moje drahá může rozmyslet a bude tím pádem po výročí). Otázkou je,
zda bych si měl v tomto roce něco plánovat.
Jednou z možností, jak si
užít plánování a vyhnout se případnému zklamání, je zůstat záměrně co
nejobecnější. Mohu se například rozhodnout, že tento rok budu číst. Co a kolik
toho přečtu už nechám na aktuálních okolnostech. Anebo bych si mohl říct, že
budu psát. Naštěstí v práci musím občas odpovědět na nějaký ten e-mail,
takže mám de facto splněno. Teoreticky bych do svých plánů mohl zakomponovat i
aktivity jako je dýchání nebo spaní (hlavně to spaní), ale to už bych
pravděpodobně přeháněl.
Jestli bych chtěl ušetřit čas a
zároveň mít pocit, že jsem úspěšný, mohl bych použít typicky český přístup. Ten
spočívá v retrospektivním plánování. Jinými slovy, prostě bych následně
prohlásil, že přesně takhle jsem to chtěl. To by mohlo fungovat. Zejména pokud
toho nebudu chtít příliš.
Úplně nejlepší ale je neplánovat
si nic. Pochopitelně je příliš lákavé, nakreslit si nový rok podle sebe,
nicméně ti, kdo tomuto pokušení odolají, mohou se těšit na rok plný překvapení.
A pravděpodobně i na kratší souvětí. Vědět všechno je nuda. Aspoň myslím.
Nikdy jsem to nezkoušel.