Nemáme-li co sdělit, tím
hlasitěji mluvíme. Představuji si, že píšu s CapsLockem. Ale ve
skutečnosti bych tak rázného kroku nebyl schopen. Napsal bych, že je to díky mé
přirozené opatrnosti. Jenomže jsem už tak dlouho ženatý, že by mi to stejně
nikdo nevěřil.
Nemáme-li co sdělit, často se
opakujeme. Snad proto, abychom se přesvědčili, o kolik líp to po každé repríze
zní. Nezní. Tedy, občas se pochopitelně můžeme doopakovat k výjimkám. Ale
většinou má opakovaná zpráva docela jiný efekt. Snáz se pamatuje, to ano. Ale
tato skutečnost nevypovídá o jejích kvalitách.
Nemáme-li co sdělit, tváříme se,
že je to autentické. Ano, tohle se opravdu stalo. Na podrobnosti se neptejte,
jen pomyslete na tu fascinující pravdu: Jde o realitu. Zvláštní je, že samotné
tvrzení často stačí, aby přesvědčilo. Proč mne něco takového nenapadlo během
zkoušek na fakultě?
Nemáme-li co sdělit, uděláme vše
pro to, aby o tom vědělo co nejvíc lidí. Takže buď vážně nic nemám, nebo tajně
doufám, že ano. Koneckonců, internet je i po těch letech fascinující. Dokud si
neuvědomíte, jak funguje.
Nemáte-li co říct, snažíte se
přesvědčit o opaku. Je to docela efektivní. Alespoň dokud nepřijde spánek.