- Co je
tohle? Doktor Herbert Prezl zachraňuje lidstvo?
- Ano. To
je-
- Docela
dlouhý název.
- Název je
pracovní.
- A tuhle
povídku jsi vybral?
- Ta je
moje nejoblíbenější.
- Takže
tam určitě nesmí chybět, chápu.
- Chceš si
ji přečíst?
- Není to
o tom doktorovi, jak zachrání lidstvo?
- Ty to
znáš?
- Už jsme
se o tom kdysi bavili. Doktor Prezl, že?
- Ano. To
je zvláštní...
- No co,
dobrá paměť se holt hodí.
- Já jen,
že jsem ji napsal teprve včera.
- Aha. No,
v tom případě si ji pletu s nějakou jinou. O čem je tahle?
- Představ
si, že planetu-
- Kterou?
- Naši.
Tohle není sci-fi.
- Dobře.
- Takže,
naši planetu sužuje devastující moc, kterému se říká Věčný spánek.
- Protože
oběti usnou a už se neprobudí?
- Ano. Ale
co je velmi specifické, je způsob přenášení. Uhodneš, jak se šíří?
- Nevím.
Plyšovými medvídky?
- Ne.
Zívnutím. Jak někdo zívne, nemoc se přenese na dva jiné lidi.
- Vždycky
na dva?
- Ano.
- To je
velice specifický způsob.
- Je to
velmi specifická a zákeřná nemoc.
- To
vidím.
- Nelíbí
se ti to?
- To ne.
Já literatuře nerozumím.
- Nemusíš
jí rozumět, aby se ti líbila. Vlastně je to většinou tak, že bys raději rozumět
neměl.
- No tak
v tom případě myslím, že jí rozumím až moc.
- Takže se
ti to nelíbí?
- To jsem
neřekl. Vlastně jsem to ještě nečetl, a tak o tom nemůžu mluvit.
- Ale
nápad se ti líbí.
- Je velmi
originální. Představuji si ty masakry při cestách do práce...
- Masakry?
- Jo. Když
jedeš ráno do práce a najednou někdo v MHD zívne...
- Vidíš,
to mne nenapadlo.
- Co
kdybych tě nechal na tom ještě chvíli pracovat? Určitě bude lepší, když tě
nebudu rušit.
- Díky.
Pomohl jsi mi.
- Jo. A
pozdravuj doktora.