Bylo něco málo po večerníčku.
Venku foukal studený vítr,
který přinesl vítanou změnu oproti celodennímu horku. V dálce se blýskalo,
ale všechny sliby deště zůstávaly mimo sluchové pásmo. Stál jsem před dveřmi do
domu a přemýšlel jsem, co tam vlastně dělám. Chtěl jsem původně jít do sklepa
pro zavařeninu. Byl jsem tak zabraný do vlastních myšlenek, že mi chvíli
trvalo, než jsem si toho všimnul. Na chodníku, skoro až u branky vedoucí na
ulici, ležela zapnutá svítilna. Udělal jsem krok vpřed, abych ji sebral, když
vtom se najednou svítilna vymrštila do vzduchu. Lekl jsem se a couvnul. Přitom
jsem o něco zakopl a skončil jsem na zemi. Světlo se komíhalo ze strany na
stranu. Ozvalo se zasyčení, svist a potom jsem už nic neviděl.
Málokdy se mi stane, že bych si zapamatoval své sny. Ale
nedávno mi v paměti zůstalo dost detailů na to, abych dokázal některé
epizodky zrekonstruovat. Je samozřejmě možmé, že moje mysl proaktivně vyplnila
prázdná místa. Každopádně snít o tom, že jsem uloven na oranžovou svítilnu, to
se mi nestává každý den. Skoro by až stálo za to chvíli se dohadovat, co to asi
může znamenat. Žluté světlo viděti...
Nicméně pokud si dobře pamatuji, po tomto snu následoval krátký příběh o
Volkswagenu přestavěného na tank. Myslím, že zvenku to pořád vypadalo jako SUV.
A že to asi bylo jediné SUV, které se mi kdy líbilo...
Proč se tolik snažím nezapomenout na takové sny? Dobrá
otázka. Nevím. Možná kdyby existovala možnost, že to nebyly jen tak ledajaké
sny a že jsem díky nim měl něco pochopit. Ale nepochopil.
Pro jistotu jdu nabít baterie do svítilny...