Tři kilometry za dvacet čtyři minut. Chůzí. S dítětem na břiše. A úsměvem na tváři. Tím se nechlubím, přestože jsem tuto vzdálenost absolvoval za stejný čas. Nicméně to dítě mi tam chybělo.
Mám pocit, že
poslední dobou je všude samá svatba. Anebo se s nimi jen víc potkávám.
Neviděl jsem žádnou statistiku, a tak si mohu dovolit tvrdit obojí. Zatímco poslední
svatba pro mne znamenala oblek a důležitou roli hlídače jediného dětského
hosta, tentokrát jsem dostal na starost dosvědčení, že svatební protokol (což
mimochodem zní jako výsledek výslechu) opravdu podepsali ti, kteří měli. Zároveň
jsem se nemusel soukat do obleku a škrtit se kravatou. A i těch lidí kolem bylo
mnohem míň. Kromě druhého svědka, Vločky a malého Jodida se budoucí manželé
spokojili pouze s vlastními dětmi a fotografky. V jednoduchosti je
krása a neexistuje jistější způsob, jak naštvat všechny rodinné příslušníky
stejným dílem než nepozvat nikoho z nich na svatbu.
Protože jsem
se musel pořádně soustředit na celý obřad (abych nepromeškal svou svědeckou
chvilku), mohl jsem plně docenit snahu oddávající adaptovat její řeč o začátku
nového života plného lásky, štěstí, ale i povinností a případných překážek na situaci
konkrétních snoubenců. Ti jsou totiž spolu už devět let a za tu dobu si stihli
pořídit dvě děti. Podle všeho je tedy čeká jen změna občanského průkazu a
štítku na vstupních dveřích. Musím uznat, že celému obřadu dost pomohlo „Kva,
kva, kva,“ které neustále opakovala dcera budoucích manželů. Myslím, že každá
svatba by měla alespoň jedno krátké „Kva, kva“ mít. Rozhodně to připomene, že
ne všechno je tak důležité, jak se na první pohled zdá. Pro někoho to může
naopak být důkazem, že malé děti na podobné akce nepatří.
Myslím, že k malým
dětem se vyjadřovat nemohu. Už totiž jedno mám doma, a tak jsem pochopitelně
značně nestranný. Přesto mám pocit, jako kdyby spousta zdánlivě dětských
vlastností nebyla cizí ani dospělým. Tak například naivita. V tomto konkrétním
případě naivní představa, že když budeme vstávat dvě hodiny před samotným obřadem,
získáme tím dostatek času na to, abychom se oblekli, nasnídali a postarali se o
všechny potřeba našeho dítěte (prováděno v opačném pořadí).
Jak málo občas stačí k osobnímu rekordu…