Jednoho krásného dne naše pračka dopere naposledy. My jí poděkujeme za všechny ty roky výborné služby a potom ji vyměníme za novější model. To není paralela s lidskými vztahy. Nebo aspoň ne cílená.
Naše
automatická pračka byla zakoupena v roce 2012. Moc dobře si to pamatuji,
protože nám ji přivezli před dům a já s Vločkou jsme byli nuceni dostat ji
nahoru do bytu a do koupelny. Bylo to náročné, ale povedlo se nám to. Od té
doby se tato pračka stěhovala ještě několikrát, nicméně první přesun byl ze
všech nejzajímavější.
Během těch 8
let se pračka občas ozvala s chybovou hláškou, po níž nicméně stačilo vždy
vyčistit filtr nebo odtokovou hadici a všechny neshody byly opět zapomenuty.
Ale tentokrát ne. Po rutinním kolečku u filtru a hadice se mi stále nedařilo
přinutit vodu téct kýženými cestami směrem k odpadu. A tak se Vločka jala
studovat aktuální nabídku automatických praček a já jsem zuřivě listoval
manuálem ve snaze objevit něco, co by nám ušetřilo pár tisíc.
Ještě nikdy jsem
nemusel rozebírat pračku. A ačkoli se taková činnost může jevit jako
primitivní, nepatřím mezi osoby kutilských schopností. Umím vyměnit žárovku
nebo trafo u LED světel v kuchyni. Vím, k čemu jsou jističe a proč se
zásadně nenahazují okamžitě poté, co přeruší dodávku proudu. Ale tím mé znalosti
končí. Být tato konkrétní pračka jen o něco mladší, možná bych se k ani neodvažoval
přistoupit se šroubovákem. Ale v tomto případě mi bylo jasné, že moc
neriskuji. Když se to nepovede, dostane Vločka „tu LG s parním praním,“ ať
už to v praxi znamená cokoli.
Naše koupelna
nepatří k nejprostornějším. Přesto se mi povedlo dostat pračku na bok a
začít se vrtat v jejich vnitřnostech. Opatrně a pečlivěji, než leckterý
pyrotechnik jsem šrouboval a rozebíral, až jsem se zbavil všech částí
odtokového systému. Po celou dobu jsem doufal, že narazím na zmuchlanou ponožku
nebo obzvlášť velkou usazeninu, která by mohla vysvětlovat, proč se pračce
nedařilo vypouštět vodu. Ale neměl jsem štěstí.
Už jsem si
zvykal na pocit prázdnoty, který umí na bankovním účtu vyvolat jen nákup nového
spotřebiče, když jsem narazil na poklad. Odtok z bubnu byl ucpán látkovou
vložkou do podprsenky. To bylo výborné. Jednak proto, že se mi povedlo odstranit
závadu (a ještě ke všemu dát pračku zase dohromady tak, aby fungovala), ale
také se Vločka automaticky přihlásila k odpovědnosti za vzniklé potíže. Chvíli
jsem namítal, že jsem mohl prát já, ale rychle jsem to vzdal. Žena má vždycky pravdu.
Vypadá to,
že nějakou dobu se k parnímu praní ještě nedostaneme.