Život je občas jednoduchý. Ráno vstávám, aniž bych potřeboval budík. Snídám jen část nachystaného jídla. A nikdy nemusím řešit, co ve zbytku dne dělat. Na všechno mám lidi. Lidi, kteří ví, že už dlouho jsem nezkoušel postavit něco ze stavebnice, že nestačí jen neumět kreslit psy, měl bych neumět i kočky, potkany a půlku zoo. Že ve skutečnosti jsem lepší, než se mi zdá. Anebo že doopravdy netoužím po ničem jiném než jezdit pracovat do kanceláře. Pravda, to poslední tvrzení není úplně pravdivé, protože po něčem takovém netouží nikdo, koho znám. Dokonce ani moji nadřízení, byť ti jsou placeni za opak.
Jenže čas od času se dostanu do
situace, kdy jsem to já, kdo ví nejlíp, co chci. Jednoduše proto, že kolem není
nikdo jiný, kdo by mi poradil. Vždycky jsem se považoval za člověka
kreativního, nicméně poslední roky mne přesvědčily o tom, že moje představivost
nestojí za nic. Jak jinak si vysvětlit, že dokážu nevědět, co s časem? A
kdyby se mne někdo zeptal, co čekám od života, pravděpodobně bych chtěl přesně
to, co už mám. Možná něčeho víc nebo míň. Dokonce i já musím uznat, že něco
takového zní velice nudně.
-
Co bys chtěl dělat, kdybys mohl cokoli?
-
Dal bych si Earl Grey.
Matně si vybavuji dobu, kdy jsem
odpovídal jinak. A nevím, zda je to věkem, zkušenostmi, vrozeným cynismem
(který nenápadně přebral vládu nad většinou myšlenkového archivu) nebo něčím
jiným, ale nemohu se zbavit pocitu, že nejupřímněji jsem odpovídal ve školce.
To jsem chtěl, aby mne všichni nechali na pokoji a nesnažili se vychovat mě
(případně zaměstnat mě různými povinnostmi).
Nic pochopitelně není černobílé.
I já chápu, že v současné době jsem v podstatě nejméně ovlivnitelný
okolím. Mohl bych se rozhodnout pro cokoli. Jistě, ne všechno bych dokázal, ale
nikdo by mi nezabránil v tom, abych to zkusil. A všechno má samozřejmě
svoji cenu. Jestli chci další hrnek čaje, bude lepší chtít sedět v open
office prostoru a čas od času absolvovat nějaké to školení, v němž
odsouhlasím, že můj zaměstnavatel je jedním z nejlepších korporátů na
světě. Což je mimochodem pravda, vážně.