Teď. Teď je ten správný okamžik. V hlavě mám vymeteno. Už mne nenapadají ani ty stejné špatné nápady jako vždy. Nemám nic. Jen naškrábanou poznámku, která může být vším. Snad kromě začátku nákupního seznamu. NEPŘESTÁVEJ
Jenomže co? Jsou činnosti, o nichž se v pozitivním smyslu dá mluvit jen poté, co byly definitivně ukončeny. Přestal kouřit. Naopak pokračování si zaslouží úplně jiné aktivity. Pořád ještě denně běhá. Pro cigarety. Zním jako blbě napsaná učebnice.
Jsou situace, kdy bych hrozně chtěl něco napsat. Ještě jsem nezjišťoval proč a možná bude lepší to nedělat. Zjistil jsem nicméně, že mít plnou hlavu nápadů a myšlenek odvádí mou pozornost od samotného psaní. Mám tendence pokračovat v přemýšlení. A že lze psát a přemýšlet zároveň? Činí mi potíže dýchat s otevřenýma očima.
Pokud chci doopravdy psát, musím se tedy nejprve připravit. Je vhodné být unavený. Zároveň se hodí nečíst po sobě. Minimálně dokud se neujistíte, že máte vypnutou autocenzuru. Ta je totiž největší překážkou mezi vámi a čtenáři. To a neschopnost tahat lidi z klobouku. Teď zním jako generická kniha o úspěchu.
Jo, to půjde.